Pečovala jsem doma o otce, který zemřel 3 hodiny po podání jedné z tablet antibiotik. Mohl se práškem udusit?
lorem ipsum...
Trápí vás myšlenka, zda jste nemohla způsobit úmrtí vašeho tatínka, protože jste mu podala půlku tabletky Augmentinu ve chvíli, kdy špatně polykal. Máte obavu, jestli se tou tabletkou nemohl udusit, protože měl po úmrtí namodralé konečky prstů.
Dobrý den, paní Jano.
rozumím vašim obavám a je moc dobře, že jste se odhodlala napsat. Zkusím se vyjádřit srozumitelně.
- Augmentin jste tatínkovi vysadit nemohla. Předpokládám, že nejste lékařka. Proto jste volala o pomoc paní doktorku, která situaci vyhodnotila a doporučila podávat Augmentin s nadějí, že se jeho stav zlepší. Staří lidé často reagují apatií a ztuhlostí na infekci, proto bylo pravděpodobné, že antibiotika pomůžou. Podání léku, který mohl tatínkovi pomoct, bylo to jediné, co jste pro něj v tu chvíli mohla udělat.
- Modré nehty vídáme při úmrtí velmi často. Modré skvrny patří k jedné ze známek smrti a v periferních částech těla jsou častější. Nejsou tedy známkou či důkazem udušení. Někdy toto promodrávání na konečcích prstů vidíme i několik hodin před smrtí, protože slábnutím srdeční činnosti se zpomaluje tok krve a okysličená krev zůstává ve tkáních déle a tím pádem si ta část těla, kde krev stojí delší dobu, stihne vzít více kyslíku a z jasně červeného hemoglobinu s vysokým obsahem kyslíku se vytvoří methemoglobin, který má kyslíku méně, má temnější barvu a tím pádem zbarví kůži domodra. Takže v posledních hodinách vašemu tatínkovi spíše přestávalo fungovat srdce, což je nejčastějším projevem umírání.
- Pokud zemřel 3 hodiny po podání prášku, tak si myslím, že už musel být prášek v puse rozpuštěný a pokud by nebyl, tak určitě ta půlka tabletky nebyla tak velká, aby při vdechnutí, které se mi nezdá pravděpodobné, způsobila úplnou zástavu dechu. Když staří nemocní pacienti vdechnou pití nebo stravu, neumírají na akutní udušení, ale na zápal plic, který se může po vdechnutí cizího tělesa v plicích rozvinout. A na to by zase ty tři hodiny byly málo. Aby se člověk akutně udusil, musel by vdechnout cizí těleso, které ucpe celou průdušnici. Což je několik centimetrů.
Váš tatínek velmi pravděpodobně zemřel, jak se říká, „stářím“. Naše orgány mají omezenou životnost a ve věku 96 let jsou velmi křehké. Někdy se nepodaří odhalit konkrétní příčinu, proč se stav náhle změní a starý člověk zemře, i když dosud nestonal. Někdy se může stát, že zemře z čista jasna ve spánku. Vy se teď díváte na to, co se stalo s odstupem. Pracujete s holými fakty. Ale tehdy jste jednala v situaci, kdy byly všechny informace, které jste musela vyhodnotit, zabalené v emocích. Děly se za určitých okolností. A vy jste jednala tak, jak jste v tu chvíli dokázala. V té konkrétní situaci, s konkrétními okolnostmi, s informacemi, které jste měla k dispozici, s pocity, které se ve vás honily. S nejlepším úmyslem, s láskou, vírou a nadějí, že je to pro tatínka to nejlepší a možná i to jediné, co pro něj můžete udělat. Po bitvě je přeci každý generál a nemůžete od sebe očekávat, že dokážete předvídat, co se bude dít. Teď, když víte, jak to dopadlo, máte samozřejmě mnoho jiných nápadů, co jste mohla udělat jinak. Ale tehdy jste jinak konat prostě nemohla a já jsem přesvědčena o tom, že úmrtí vašeho tatínka nebylo v důsledku vašich činů, ale proto, že se jeho život prostě a jednoduše naplnil.
Přeju Vám klid a sílu do dalších dnů.
S úctou
MUDr. Katarína Vlčková