Pečujeme doma o terminálně nemocnou babičku. Jak připravit dceru na to, že babička zemře?

Dobrý den, paní Smítková,

děkuji za Váš dotaz. Je potěšující číst, jak přirozeně a hezky všichni přistupujete k vaší ne zrovna lehké situaci.

A teď k Vaší nejmladší dceři. Možná se někomu z vás přece jen svěří, s čím a jaké má ohledně babičky problémy. Bylo by to dobré, ale není to nezbytné. Důležité je, aby opakovaně slyšela, že je normální všechno to, co cítí a prožívá. Představuji si, že má trochu strach, možná se babičky a jejího měnícího se vzhledu i chování přímo bojí. Nelíbí se jí to. A je to pro ni o to těžší, když vidí, že vy ostatní to nějak “dáváte”. Může se pro to zlobit na všechno a na všechny, na vás, na babičku i sama na sebe. Je zmatená. Nerozumí tomu. Kdo ví, co všechno ještě cítí, a nejspíš taky někdy necítí vůbec nic. A to jí může také vadit a mást. Ale nejsou tohle všechno úplně normální a přirozené pocity a stavy tváří v tvář tomu všemu, co přicházející smrt blízkého člověka přináší a co k ní patří? Já zrovna tak jako vy samozřejmě nevím, co se přesně ve Vaší nejmladší odehrává, ale znovu, to jediné důležité je, aby opakovaně slyšela, že je to normální, že je naprosto v pořádku jak ona sama, tak i to, jak to má nebo nemá. Opakovaně.

A dál, je dobře, že ví, že babička zemře. Co všechno to bude konkrétně obnášet pro jednoho každého z vás, to nakonec stejně dopředu a přesně neví nikdo. Vůči Vaší nejmladší dceři bude důležitá citlivost vás všech vůči tomu, co zvládne a co ne, u čeho bude chtít být a u čeho ne. Vzhledem k věku nemusí skoro nic a může mnohé. Uvidíte sami, nemusíte se bát, trocha citlivosti a empatie bude stačit. A dejte prosím pozor ještě na jednu okolnost. Píšete, že prostřední dcera se zatím chová výborně. Rozumím tomu, jste s nejstarší dcerou obě zdravotnice, prostřední dcera to od vás obou okoukává a zřejmě jí to jde, to je dobře. Ale i ona může dojít k limitu svých patnáctiletých možností, a pak bude naprosto přirozené a normální, co všechno bude cítit a necítit, a čeho bude schopná a čeho už ne. Ta nejmladší zřejmě už na těch limitech vzhledem k věku je a nemůže je nějak zásadně překračovat. Ostatně ani není proč. A tak by nebylo moc šikovné, kdyby ještě k tomu všemu zaslechla něco o výborném chování své starší sestry. I ona jako benjamínek se chová výborně, dělá co může a všechno to, co cítí a prožívá, je normální. Tohle je ta nejdůležitější zpráva, tak ať ji od vás slyší a slýchá. Tímhle určitě nic nepokazíte. Tak to je snad všechno, co jsem měl na základě Vašeho dotazu na srdci.

Přeji Vám osobně i vám všem hojnost síly, vytrvalosti a trpělivosti.

Jiří Černý