Pečujeme o maminku s Parkinsonovou chorobou, má deprese, ulehla, nechce jíst. Jak zvolit nejvhodnější péči?

Dobrý den, paní Václavo,

děkuji za dokonalé přiblížení situace Vaší maminky. Dělá Vám velkou starost její chřadnutí a zhoršování stavu v posledních měsících a týdnech. Shrnula bych zásadní informace z Vašeho popisu situace do několika bodů. Omlouvám se, že je trošku vytrhnu z kontextu, ale myslím, že to pomůže k zorientování.

Mamince je 81 let a dlouhou dobu se léčí s Parkinsonovou nemocí, jejíž součástí je úzkostné a depresivní ladění. Již před poslední hospitalizací tedy byla velmi křehká dáma a udržení kondice vyžadovalo velké úsilí její i Vašeho tatínka. Po návratu z nemocnice, kde byla vyřešena zdánlivě banální komplikace, se však její celkový stav začal výrazně horšit. Nedokázala již zrehabilitovat hybnost, ulehla, začala odmítat stravu. Co se Vám do ní podařilo dostat, vyzvracela, tedy její tělo přestalo přijímat živiny. To má za následek velký úbytek váhy a úplnou závislost na základní péči. Nyní již toho ani moc nevypije, začala být zmatená. Vy máte velkou starost, jak byste mohla mamince zprostředkovat pomoc. Zda je něco, co by pro ni mohli a měli lékaři udělat. Obavy máte z toho, že nejí a nepije a že potřebuje infuze a výživu, v čemž Vás zatím její ošetřující lékaři nepodpořili. Rozumíte však velkým rizikům hospitalizace v nynější covidové situaci i zátěži, kterou by převoz do nemocnice pro ni znamenal. Z Vašeho dopisu cítím zejména obavu z toho, že se mamince nedostane péče, kterou potřebuje a že náročnou péči o ni doma vlastními silami nezvládnete.

Protože mám k dispozici pouze Váš popis a Vaši maminku nevidím a nemůžu ji vyšetřit, nemůžu Vám dát jednoznačně správné řešení. Nicméně jste svými slovy popsala dost klasický průběh stavu, který nazýváme „syndrom deteriorace geriatricky křehkého pacienta“. Je to trochu strašidelný název, pro laiky zcela nesrozumitelný. Chci tím jenom říct, že Vámi popsanou posloupnost dějů u pacientů v pokročilém věku s několika chronickými nemocemi máme medicínsky popsanou. Dalo by se říct, že jste vykreslila způsob umírání, či poeticky řečeno odcházení, chronicky nemocných neonkologických pacientů, kteří nemají žádné bezprostředně život ohrožující onemocnění. Jak řekl praktický lékař Vaší maminky jednoduše, to se u starých lidí stává. I tak by se to dalo říct. Neznamená to, že pro ni nemůžeme nic udělat. Je důležité, abyste rozuměla tomu, že nynější stav Vaší maminky není dán vyústěním jedné příčiny, kterou kdybychom našli a vyřešili ji, tak se maminka zlepší či přestane chřadnout. Její tělo slábne již několik let a po takzvané poslední kapce, kdy musela pobýt v nemocnici, se nejspíše vyčerpaly její veškeré rezervy a ona vstoupila do závěru svého života, kdy všechno směřuje k vyhasínání funkcí jednotlivých orgánů. Postupně, jak se říká přirozeně. Proto její tělo nedokáže využít živiny ve svůj prospěch a přestalo je přijímat. Její metabolismus nedokáže stavět z přijatých živin, dokáže již jen jednodušší proces, a to je odbourávání vlastních rezerv. V jejím těle probíhá několik zřetězených reakcí a přerušením jedné z nich, či několika z nich, ten rozjetý proces nezastavíme. Infuze ani výživa do žíly nedokážou tento trend hubnutí a slábnutí zastavit, maximálně o něco zpomalit.

Je tedy potřeba si říct, co byste mamince v závěru života přáli. Proberte s tatínkem, co je Vašim cílem. Zda poskytnout mamince pohodlí ve vlastním prostředí, tam, kde se cítí bezpečně a kde může cítit vaši blízkost. Anebo zda byste chtěli zkusit nemocniční péči se snahou prodloužit její život alespoň o několik dnů či týdnů se zcela nejistým výsledkem i za cenu zhoršení jeho kvality.

Bohužel v této době přicházíte o jednu velmi dobrou možnost, tedy sociální či hospicové zařízení, kde by se personál postaral o všechno těžké, co péče o ležícího pacienta přináší a vy byste maminku navštěvovali a byli jí nablízku. Zkuste se ještě informovat, zda by nebylo možno domluvit výjimku v návštěvách, pokud by maminčin lékař vyhodnotil její stav jako závěr života.

Pokud byste měli sílu postarat se o maminku doma, obraťte se opět na praktického lékaře, zda bude ochoten Vám pomoct se zajištěním potřebných léků, které by bylo dobré mít k dispozici pro případ, kdyby měla maminka nějaké potíže: Jak píšete, bolesti maminka nemá, to je důležité. Pokud je zmatená, poraďte se s právě s praktikem nebo se zkuste obrátit na ambulanci paliativní a podpůrné péče ve Vašem okolí či na mobilní hospic. Tam Vám kvalifikovaně poradí a nastaví potřebnou medikaci.
Posíláme Vám seznam pracovišť ve Vašem okolí, na které se můžete obrátit.

Přeji Vám mnoho sil a mamince klidný čas.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková