Po 2 letech postupného zhoršování maminka zemřela na zhoubný nádor plic. Celou dobu si na nic nestěžovala. Vnímala, co se děje?
lorem ipsum...
Píšete o vaší mamince, která zemřela na zhoubný nádor plic. Popisujete první změny jejího zdravotního stavu a následné zhoršování až do úmrtí. Trápí vás, že o své nemoci nikdy nemluvila a vy nevíte, na co vlastně myslela, co si přála a čeho se možná obávala. Nikdy jste ji neviděla plakat, nikdy si nestěžovala, ani na bolesti.
Vážená paní Vyskočilová,
z vašeho dotazu na mě zaznívá velká láska k mamince, která vám moc chybí. Představuji si, že tato láska byla vzájemná a to by mohlo vysvětlit maminčino mlčení. Láska ke druhému nás vede ke snaze ho ochránit a to i za cenu, že trápení ponesu sám. Je možné, že maminka vás nechtěla zatěžovat starostmi, chtěla vás uchránit bolesti, jak nejdéle to jen bylo možné. Maminku jsem pochopitelně neznala a tak je i možné, že to byla její povaha. Nezatěžovat ostatní, jít dál, jak to okolnosti dovolí. Statečně vše nést bez pomoci druhých. A možné je i to, že se maminka sama bála toho, co se děje a vyslovit a nahlas popsat vážnost situace by znamenalo ji potvrdit a jakoby „zhmotnit“. A někteří lidé používají takzvané popření, což je záchovný ochranný mechanismus, který chrání nemocné před tím, aby se ze závažné situace nezhroutili.
Jak to skutečně bylo, je pro mě nemožné domyslet. Co je ale důležité pro vás, je vědomí, že jste jí byla celou dobu po boku, že o vás věděla a že ač nepřímo, jste jí byla oporou, o kterou se mohla opřít. Možná jí vědomí, že vás chrání, dávalo sílu jít s nemocí dál, pomáhalo jí udržet se nad vodou.
K bolestem jen velmi stručně — odborná literatura uvádí, že až 30% pacientů s pokročilým nádorem bolesti žádné nemá.
Snad vám moje odpověď pomůže podívat se na maminčin postoj z jiného úhlu.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
