Po smrti manžela mám problémy komunikovat se svými přáteli. Zdá se mi, že jsou málo citliví. Je normální, co prožívám?

Dobrý den,

děkujeme Vám za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Mrzí mě, že Vás a Vaši rodinu postihla taková ztráta a že nyní necítíte takovou podporu, jakou byste potřebovala.

Ráda bych Vás podpořila v tom, že je zcela na Vás, jak chcete svůj zármutek prožívat. Potřeba být sama je úplně na místě, odchod druhého člověka může provázet něco jako zmatek a zároveň ticho v duši, často i něco jako ochromení. Většina pocitů je i těžko vyjádřitelná a je  normální chtít nejprve zastavit se v sobě než hned poskytovat cokoliv ostatním. Může jít o uzavřené prožívání sebe sama a vlastně i o konečné prožívání intimity se zemřelým. Prostě obvykle se nejprve člověk obrací dovnitř a pak teprve ven. Požadavek na otevřené sdílení je opravdu předčasný. Necelé dva měsíce od manželova úmrtí jsou krátká doba na to, abyste mohla volně o jeho smrti a svém životě komunikovat.

Při zvykání na to, že manžel zemřel, je pochopitelné, že se Vám připomíná v každém momentě či při každé příležitosti. Vždyť jste byli součástí života jeden druhého  navzájem a takové věci okamžikem smrti nekončí! Je určitě zcela na Vašem rozhodnutí, kdy a s kým budete chtít o svých pocitech a  prožitcích mluvit.  Lidé se ve svém prožívání truchlení velmi liší a všechny poučky a pravidla jsou jen obecná, důležité jsou Vaše potřeby. Když Vaši přátelé vyžadují něco jiného, než potřebujete, může to být pro Vás nepříjemná komplikace.

Zároveň je zřetelné, že lidé kolem Vás mají obavu z Vašeho mlčení, nevědí, co se ve Vás děje a mohou se o Vás bát. Pokud chcete, můžete jim sdělit, že teď je to pro Vás takto v pořádku, víte o jejich snaze Vám pomoci a pokud budete potřebovat, třeba se na ně obrátíte. Záleží na Vás, zda jim chcete toto ujištění poskytnout, snad by to mohlo přinést pro ně větší klid a pro Vás menší tlak.

Také jste se setkala s tím, co potkává mnoho lidí, kteří se ocitnou v situaci závažné ztráty — přátelé se snaží pomáhat a jejich pomoc je zcela na místě, často se ovšem stává, že v dobré víře překračují hranice pomoci a rozhodují za člověka, který podle nich potřebuje ochranu a jehož možnosti mohou být v době truchlení omezené nebo zdánlivě omezené. Člověk, který je zahrnut takovou péčí, se může cítit omezovaný a podceňovaný a mít pocit, že jsou přehlíženy jeho potřeby a názory. Nezbývá než lidem kolem opakovaně připomínat, v čem jejich pomoc a podporu potřebujete a kde už je čistě Váš prostor a poradíte si podle vlastních sil a možností. Vím, že je to těžké a náročné, ale v této oblasti je opravdu otevřená komunikace na místě. Může pomoci v tom, aby se nekazily dobré vztahy. Je možné, že se to někdy lidem kolem Vás nebude líbít, jsou přesvědčeni, že sami vědí, co je dobré, ale obvykle se časem podaří obnovit hranice i vzájemné porozumění a důvěru v to, že si dokážete poradit. Ostatně máte právo chybovat i v této době a i když se někdy nerozhodnete správně, není důvod Vám ubírat možnosti řídit svůj život sama. I zde je ale dobré sdělit druhým, že potřebujete, aby Vás brali vážně, a zároveň brát vážně jejich obavy či snahu pomoci. Opět záleží hlavně na tom, jak se nyní cítíte, na co máte sílu a zda a kdy Vám teď záleží na tom, aby i druzí věděli, že víte o jejich snaze a případně s nimi počítáte. Je těžké v rámci jedné odpovědi na Váš dotaz vystihnout celou šíři možností, které se teď mohou dít. Pokud byste potřebovala více o tlaku druhých mluvit, doporučuji Vám obrátit se na někoho ve Vašem okolí, kdo s Vámi bude mluvit o této komplikaci nebo vyhledat terapeutickou pomoc — vím, že to zní paradoxně, chcete být sama, ale to se může týkat smrti Vašeho manžela. Oddělit od toho situaci, ve které jste se ocitla s druhými lidmi, jako něco, s čím potřebujete pomoci, by mohlo být třeba užitečné.

Přeji Vám hodně sil.

Zuzana Vondřichová