Po smrti pejska uvažuji o práci v paliativní péči. Je to jen reakce na ztrátu?

Dobrý den, Veroniko,

Váš dotaz je opravdu neobvyklý pro naši poradnu. Našeho zaměření se týká Vaše truchlení a i to je trochu odlišné od truchlení po blízkém člověku. Ne proto, že bychom nemohli vnímat ztrátu zvířete jako velkou a zasahující, ale protože celý kontext takové smrti je jiný a také lidé kolem nás nám dávají najevo, že jde o smrt s jiným významem.

Není neobvyklé, že jakoukoliv ztrátu oplakáváme ještě dlouho poté, co nastala, obzvlášť v případě, že jsme neměli čas a prostor na zpracování ztráty v době, kdy nastala.  Protože je to pro Vás stále bolestná záležitost, je asi na místě se jí zabývat nejen proto, že jste přišla o pejska, ale možná se Vás také dotýká nepochopení Vašich blízkých či jejich menší citlivost k Vašemu prožívání nebo odlišnost v pojetí toho, co se u vás stalo.

Uvažujete pod vlivem této události o specifickém povolání. Při volbě povolání je běžné, že je volíme díky svým zážitkům, naše povolání odráží naše potřeby, zodpovídá naše otázky, pomáhá nám v něm specifická citlivost vůči oblasti, na které se naše práce orientuje. Nevím, zda Vás současné trápení ovlivňuje víc, než by bylo vhodné, to se dá zjistit při konzultaci s profesionálními poradci zaměřujícími se na volbu povolání, ale určitě bych Vám doporučila, abyste přemýšlela o tom, co Vás lákalo i před smrtí pejska, co Vám jde, co Vás přitahuje natolik, abyste tomu obětovala čas na studium a věnovala se tomu nadále.

Zuzana Vondřichová