Před 4 měsíci mi zemřel táta, zažívám deprese a výčitky. Co mám dělat?

Dobrý den,

napsala jste nám o smrti svého táty a o tom, jak se Vám nyní nedaří žít se vzpomínkami na něj, ztrácíte pocit smyslu života. Chápu, že je Vám těžko a to Vás vedlo k hledání pomoci či podpory.

Ve Vašem e-mailu nacházím několik momentů, které mohou ztěžovat Váš stav:

1.  Pochybujete o smyslu života svých rodičů.

2.  Nemohli jste se s tátou dobře rozloučit, s jeho smrtí jste nepočítali.

3.  Vyčítáte si podmínky, za kterých táta zemřel.

4.  Ani teď nemůžete s mámou sdílet své trápení, snažíte se být pozitivní, i když nejste.

Nevím, jestli můj návrh bude pro Vás přijatelný či zajímavý, ale snad by mohlo pomoci, kdybyste si s mámou řekly, jak rodiče žili, zda považovali svůj život za smysluplný a jestli se jim podařilo dosáhnout toho, čeho chtěli. To by mohlo vyjasnit Vaše domněnky o tom, co pro tátu mělo význam a co ne. Také byste mohly spolu sdílet stesk a snad se i navzájem podpořit ve sdílení lítosti nad tím, že Vás smrt překvapila a nepodařilo se Vám vytvořit pro tátův odchod podmínky, jaké byste si přály. Někdy takové vzájemné sdílení přinese velkou úlevu a vytvoří lepší podmínky v rodinných vztazích, aby se mohlo mluvit i o těžkostech a navzájem se podpořit.

Podobně by mohlo pomoci otevřít své pocity dalším Vašim blízkým, třeba manželovi, který by pro Vás mohl být oporou, pokud by věděl o trápení, se kterým se potýkáte.

Máte také možnost obrátit se na odbornou pomoc, vyhledat psychoterapeuta (a pokud jste věřící také kněze nebo duchovního), abyste měla dostatečný prostor zabývat se svým soužením i otázkami souvisejícími se smyslem života a se smrtí.

Pokud byste našla úlevu v těchto oblastech, snad by se Vám zase lépe dařilo žít běžný život, snést zátěž a užít si radost, kterou přináší.

Zuzana Vondřichová