Před čtrnácti dny mi zemřela milovaná maminka, byli jsme na sebe velmi fixovaní. Hluboce se trápím a bojím se, že takovou ránu osudu nezvládnu.

Vážený pane Vaniši,

to, co popisujete a prožíváte, je intenzivní a hluboký proces truchlení. Popisujete hloubku prožívané ztráty po smrti maminky.

Zároveň píšete o Vašem propojení, vzájemném úzkém provázaném vztahu. Je jasné, že taková ztráta pro Vás musí znamenat životní předěl, po kterém nemůže být nic takové jako předtím. Neznamená to ale, že život nebude nikdy už radostný a že vše dobré skončilo. To jen tak prožíváme, musíme-li opustit něco či někoho, kdo pro nás vytvářel samozřejmou a intimní podstatu našeho života. 

Váš život se posouvá do další etapy, směrem k dalšímu stupni zralosti, se zkušeností ztráty jedné z nejbližších osob v životě. Proces truchlení trvá týdny, měsíce, někdy i rok nebo dva – neznamená to ale, že je stejně intenzivní. Podle toho, co píšete, teď jste právě v jeho nejhlubší a nejintenzivnější fázi bolesti. Každým dnem se ztráta zpracovává – i když možná zatím nejste schopen myslet na nic jiného, po nějakém čase se začnou hlásit běžné věci života, zájmy, další lidé, ostatní vztahy. Neznamená to, že zapomenete, ale ztrátu zpracujete – v podstatě přijmete, že něco tak těžkého Vás v životě potkalo. Dovedu si přestavit, že pak budete na maminku vzpomínat s dojetím a i s vděčností, že takového člověka jste v životě mohl potkat a prožívat s ním jeden z nejbližších vztahů.

Je určitě v pořádku, že užíváte antidepresiva, pro takovouhle dobu jsou jistě užitečná. Je otázka, zda byste nepotřeboval s někým častěji mluvit o tom, jak Vám je, co prožíváte. Možná byste mohl vyhledat ještě nějakého psychoterapeuta, kterého byste mohl po nějaký čas pravidelně navštěvovat a mluvit s ním o tom, co zažíváte, co Vás napadá, jak se cítíte. Takový průvodce by s Vámi mohl sdílet Vaše prožitky a  pocity, a jemně Vás provádět po cestě  zpracovávání ztráty maminky.

Je pro Vás teď důležité přijímat vše, co Vás nějakým způsobem podporuje – být k sobě citlivý, pečovat o sebe, odpočívat, dělat aktivity, které Vás trochu občerství, mluvit s těmi, kdo jsou vám blízcí, myslet také na to, abyste jedl a spal. Nemůžete dělat víc, než se opírat o to pevné, co kolem Vás a ve Vás je.

Pokud jste z Prahy či se poblíž pohybujete, můžete samozřejmě také přijít do poradny pro pozůstalé Cesty domů.

Milý Jindro, myslím na Vás i Vaše blízké a věřím, že za čas přijde úleva a nějaká alespoň malá radost.

Ilona Peňásová