Před měsícem a půl mi umřela maminka na rakovinu. Nemám práci, mám fyzické potíže, jak se mám se smrtí maminky smířit?

Dobrý den, vážená paní Jano,

vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Z Vašeho dopisu na mě dýchá ohromné zoufalství a bolest. Píšete o smrti maminky, a jak s ní odešlo všechno, pro co jste žila. Naděje, smysl, naplnění života. To všechno je pryč. Je těžké slovy vyjádřit, jak moc bolí Vaše nitro a že ani Vašemu tělu není dobře.

Vnímám, že vedle bolesti Vaší duší pronikají i další pocity. Vyčerpání z vysilující péče o maminku v jejích posledních týdnech. Zklamání, že i přes veškerou snahu jste ji nedokázala zachránit. A možná i zloba na lékaře, že ani oni to nedokázali. Možná pocit zklamání nebo zrady, že Vás maminka opustila, i když si přála a slibovala něco jiného. Rozčarování z toho, jak lékař a úřady bagatelizují Vaše obtíže a nevěří Vám. Osamělost. Snad i pocit opuštěného mláděte vydaného napospas světu (maminka se Vás snažila stále chránit, a najednou jste tu zcela bez ochrany). Možná pocit marnosti a nesmyslnosti všeho… To všechno je koktejl, který není k unesení pro nikoho. Je pochopitelné, že Vás v tak těžkých chvílích napadají myšlenky na sebevraždu jako konečné řešení všeho.

Představuju si, jako by ve Vás byla dvojí touha – na jedné straně přání definitivně uniknout z bolesti, na druhé jakýsi tenký „kořínek“, který volá po životě, který chce najít způsob, proč a jak žít dál. Zkusím se přidržet tohoto „kořínku“. Věřím totiž, že Vás Život poslal na svět proto, že má pro Vás nějaké poslání. Doteď to byl vztah s maminkou a péče o ni. To bylo podstatné a zhostila jste se ho výborně. Věřím, že máte zde na Zemi ještě nějaký další úkol. Že někde je někdo, pro koho jste nebo budete důležitá. A věřím také, že ta strašná bolest nebude napořád. Že se časem zmírní, že budete smět zažívat i úlevu a jiné pocity. Zasloužíte si, aby Vám bylo lépe. Představuji si, že chvíle úlevy teď možná nepřicházejí a může se zdát, že žít dál bez milované maminky je nemožné. Období po úmrtí blízké osoby bývá životní etapa vyžadující velkou dávku času a laskavosti k sobě. Nápomocné v tomto čase mohou být také věci, které nám pomáhaly dřív v těžkých situacích.

Připadá mi důležité najít úlevu od té duševní bolesti. Berete antidepresiva, a ty nezabírají. Bylo by dobré navštívit přímo psychiatra, který by Vám mohl předepsat přesnější a účinnější léky. Nebo krizové centrum, kde se první dávky lepších léků domůžete bez čekacích lhůt. Myslím, že by Vám prospěla také intenzivní psychoterapie. Tipy na terapeuty nebo terapeutická zařízení můžete získat také od své zdravotní pojišťovny. Pro okamžitou pomoc, když Vám bude zle a nebudete chtít být sama, můžete volat např. linku důvěry ve Vašem okolí. Můžete je využívat nonstop i opakovaně. Možná by Vás někam posunul i rozhovor s duchovním, zvlášť pokud víte o některém, který má porozumění i pro naše lidské strádání. V mnoha krajích fungují také poradci pro pozůstalé – i jejich porozumění a podpora by Vám mohly o malinký kousíček odlehčit.

Paní Jano, každý z nás jsme po odchodu našeho blízkého zasažení a rozbolavění. Podobně jako Vy. Vy svou bolest zatím statečně nesete, a už nemůžete. Vaší statečnosti si velmi vážím. Není žádná ostuda požádat ve Vaší situaci o pomoc. Oceňuji, že už jste udělala první krok – napsala jste nám. Chci Vás povzbudit k dalším krokům (viz výše). Jak jsem již řekla, zasloužíte si, aby Vám bylo lépe. A věřím, že i pro Vás existuje úleva.

Vážená paní Jano, kéž Vás neopouští statečnost a naděje a kéž máte štěstí na průvodce, kteří Vám skutečně pomohou. Přeji Vám, ať se podaří zmírnit Vaše trápení a najít cestu, která Vás převede přes toto náročné období. Držím Vám palce.

Petra Hálková