Před měsícem mi zemřel přítel, nemohu se s tím stále srovnat.

Dobrý den,

to, co se Vám stalo, je neštěstí a tragedie, je mi to opravdu líto. Vaše prožívání, jak ho popisujete, je úplně v pořádku. Nepopsatelná bolest, strach o duševní zdraví, strach z budoucnosti. Obrovská touha, aby to přece jen nebyla pravda. Není divu, že se Vám o Vašem příteli zdává. Je úplně normální, že si s ním povídáte, takhle si přece v duchu povídáme s kdekým. Píšete, že je to všechno horší a horší. Ano, je to příliš krátká doba. Představuji si, že nejspíš budete potřebovat odbornou psychologickou pomoc. Laskavého naslouchajícího člověka, který unese Vaše emoce a slzy a nebude Vám dávat „dobré“ rady, jak z toho rychle ven, ale naopak, bude Vás doprovázet tak dlouho, dokud to budete potřebovat. Možná společně zvážíte i další možné formy pomoci, to uvidíte.

Samozřejmě neodmítejte pomoc přátel, rodiny a blízkých lidí. A nakonec Vám chci říct, že takovými tragediemi se z nás stávají citlivější a chápavější lidé.
Bolí to, bolí to strašně, ale z té bolesti naše srdce přece jen nakonec vyjdou a jsou silnější, širší, hlubší a krásnější.

To Vám upřímně přeji.

Jiří Černý