Před měsícem mi zemřel tatínek, mám malé dítě a novou práci, hroutí se mi vztah. Hledám psychologa, ale čeká se dlouho. Co dělat?

Dobrý den, paní Michaelo.

Vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Ocitla jste se v obtížné situaci – před měsícem Vám zemřel tatínek. Dovolte mi vyjádřit Vám upřímnou soustrast. Ačkoli jste se se smrtí mnohokrát profesně setkala, mohlo Vás zaskočit, jak hluboce Vás zasáhla bolest z odchodu toho, kdo byl Váš nejbližší. To je naprosto pochopitelné.

Zdá se, jako by Vaše rozloučení a truchlení bylo zatěžováno spoustou dalších starostí, které také řešíte: hroutící se vztah, péče o malou dcerku, nástup do nového zaměstnání… Na jednoho člověka je toho skutečně až moc. K tomu se přidaly obtíže v podobě strachu ze tmy, intenzivních vzpomínek a pocitu, že s Vámi pořád někdo je. Představuji si, že se cítíte nejen neuvěřitelně smutná a rozbolavěná, ale taky přetížená, vyděšená, ztracená, možná až zmatená, lekáte se, co se to děje, a máte o sebe obavy. Tyto prožitky jsou ve Vaší situaci přirozené.

Zkouším si přestavit, jak se v tom všem cítí Vaše duše. Představuji si, že toho na ni bylo hodně už před tatínkovou smrtí. Že už nějaký čas vnitřně hladověla v neuspokojivém vztahu a při péči o malé děťátko. A zažívala nejistotu spojenou s nástupem do nového zaměstnání a skloubením pracovního a rodinného života. Do toho zasáhla tatínkova smrt a Vaše duše prožívá bolest, smutek a prázdnotu s tím spojenou. Představuji si, že toho je až moc a že strach ze tmy a další nezvyklé prožitky jsou voláním Vaší duše „Už dost!“, „Je toho na mě moc!“, „Už dál nemůžu!“.

Vyřešit aktuální i dlouhodobé potíže a pomoct udělat pořádek ve Vašem nitru, to je úkol pro systematickou spolupráci s psychologem nebo psychoterapeutem, jak správně tušíte. Doufám, že navzdory dlouhým čekacím lhůtám jste už někde objednaná. Zkusím se zaměřit na „první pomoc“, aby se Vaše přetíženost a roztříštěnost více neprohlubovala.

Zkuste po přechodnou dobu (třeba 1-2 měsíce) řešit pouze důležité a aktuální věci. Tedy péči o sebe (jídlo, pití, odpočinek…), o Vaše dítě, základní údržbu bydlení. Zvládnout práci. Nebojte se požádat své okolí o pomoc (hlídání, uvaření…) – teď ji potřebujete a v budoucnu jistě najedete způsob, jak pomoc vrátíte někomu dalšímu. Závažná rozhodnutí o stěhování, rozchodu…odložte na později, je-li to možné.

Zkuste si denně vyhradit kousek času na sebe. Můžete si třídit myšlenky a pocity, můžete si pustit hudbu, na kterou máte chuť, zapálit v tichu svíčku, projít se na Vaše milé místo nebo si jen tak malovat. Dělejte v té chvilce cokoli, co je Vám příjemné nebo alespoň snesitelné. Péče, kterou přitom věnujete Vaší duši a sama sobě, se Vám v budoucnu mnohonásobně vrátí.
Zkuste se na sebe dívat s laskavostí. Snažte se spíš porozumět Vašemu nitru, než ho odsuzovat nebo se k něčemu nutit. Dopřejte si příjemné drobnosti – nejen např. dobré jídlo nebo oblíbenou knihu, ale i rozsvícenou lampičku v noci – pro Váš klid během spánku. Pečujte o sebe; i když na to nemáte „pomyšlení“, je to důležité.

Nezůstávejte sama. Mluvte s lidmi kolem sebe, zvlášť s těmi, u kterých očekáváte porozumění nebo kteří prošli zármutkem ze smrti blízkého, podobně jako Vy. Nebojte se oslovit třeba i bývalé spolupracovníky nebo dávné přítelkyně. Řekněte stručně současným kolegům o své náročné situaci a požádejte je o trpělivost.

O odborné pomoci, která by pro Vás mohla být důležitá, už jsem mluvila. Neváhejte využít též možnosti akutní psychické pomoci – zavolat na linku důvěry nebo kontaktovat krizové centrum. Mnohé z nich jsou v provozu non-stop. Uložte si jejich číslo do mobilu pro případ, že by na Vás přišla chuť nebýt chvíli sama. Na těchto místech Vám také mohou říct o případných dalších možnostech akutní pomoci ve Vašem okolí.

Milá paní Michaelo, čeká Vás náročná cesta truchlení a rozloučení s tatínkem, a další obtížný úkol spojený s „úklidem“ Vaší duše. Přeji Vám hodně statečnosti, trpělivosti a štěstí na dobré lidi. Budu na Vás myslet, ať obojí dobře zvládnete a vyjdete zralejší a moudřejší. Držím Vám palce.

Petra Hálková