Před měsícem nám zemřela dcera na rakovinu, bylo to velmi rychle. Pořád brečíme, co dělat?

Dobrý den,

napsala jste nám o svém neštěstí, o rychlém úmrtí Vaší dcery. Chápu, že je to nesmírně bolestné a nedaří se se Vám zatím s odchodem dcery vyrovnat. Přestože měla Vaše dcera závažné onemocnění, nepočítali jste s takovým koncem.

Píšete, že oba s manželem stále brečíte, a mě to připadá na místě. Nejspíš prožíváte jednu z nejtěžších situací, která může rodiče potkat a tak se asi setkáváte s mnoha pocity, které Vám ukazují velikost Vaší ztráty.V takové chvíli má mnoho lidí pocit, že se všechny bolesti světa spojily právě v jeho prožívání. Navíc jste s manželem prožívali celou dceřinu léčbu, která jistě byla plná nadějí, které nevyšly, a přidané zklamání může také ovlivňovat míru strasti, které nyní cítíte.

Vaše bolest asi zcela odpovídá tomu, co se stalo. Toužíte po své zemřelé dceři a uvědomujete si, o co jste přišli. Obvykle takové utrpení zmírňuje sdílení s druhými lidmi, zde by Vám mohl být k dispozici některý z poradců pro pozůstalé, kteří pracují na území celé České republiky — v asociaci (viz odkaz) by Vám měli umět dát kontakt na poradce v místě Vašeho bydliště. Také existují různé podpůrné skupiny a internetové diskuse, kde se osobně nebo virtuálně setkávají lidé, kteří přišli o svého blízkého, včetně dětí i dospělých potomků a mohou navzájem sdílet trápení i to, co jim pomáhá. Někdy naopak pomáhá být v klidu a sdílet své trápení jen s těmi, kteří zemřelého znali a cítí podobnou prázdnotu jako rodiče. Hodně také ulevují různé rituály, jako rozsvěcení svíček, květiny na místě posledního odpočinku a další způsoby, jak můžete vyjádřit svou touhu po kontaktu s dcerou.

Psala jste, že nechcete dceřinu urnu uložit na hřbitov. Chápu, že se nyní nechcete rozloučit s jejími ostatky, můžete mít pocit, že ji máte alespoň v této podobě u sebe. V tom se lidé velmi liší a pravděpodobně jste se už setkali s různými názory a postoji. K tomu patří zkušenost, že někdy pomůže uložení urny mezi ostatky ostatních zemřelých, a tak mohou pozůstalí lépe pracovat s vlastním životem, který potřebují zcela přestavět po odchodu blízké osoby. Je to hodně individuální a vyžaduje čas najít cestu, jak s ostatky nakládat, aby pozůstalí neměli pocit, že zemřelého opustili a zároveň mohli začít žít nějakým způsobem bez něho.

Nevím, jak zmírnit pocit Vaší ztráty. Někdy, pokud už psychická bolest přeroste až k fyzickému strádání, pomáhají různé tišící prostředky, bylinného nebo umělého původu (léky), případně kontakt s duchovními nebo profesionály z psychologických či psychiatrických oblastí. Hodně to záleží na Vaší životní filozofii a důvěře k takovým institucím, v neposlední řadě na aktuálních potřebách a stavu.

Doufám, že se Vám i manželovi podaří najít úlevu, kde byste mohli dál truchlit a zároveň najít způsob, jak nyní žít.

Zuzana Vondřichová