Před pár dny mi zemřela milovaná babička. Okolí se diví, že netrpím, připadám si necitlivě. Pomohl by psychoterapeut?
lorem ipsum...
Na začátku Vám potřebuji napsat, že není žádný předepsaný či správný způsob truchlení a také, že hlasitostí nářku neměříme lásku, kterou blízcí lidé k zemřelému měli.
Dobrý den, Katko,
tak jak jste psala, někdy potřebujeme nějaký čas, aby nám změna a ztráta došla. U mnoha lidí nepřijde reakce na smrt blízkého okamžitě a jeho odchod se objevuje v životě pozůstalých pozvolna. Ani tak ovšem nemusí poté přijít nějaký obrovský zármutek. U lidí, kteří svůj život dobře naplnili a s blízkými si nic „nedlužili“, může být reakce pozůstalých pozvolná a často není dramatická. Ne proto, že by zemřelého nemilovali, ale mohou ho nechat „odejít“ a sami pokračovat ve svém životě. Jeho smrt jim sice odebere jeho fyzickou přítomnost a ta může chybět, ale blízký vztah je v nich a mohou si třeba více uvědomovat obohacení, které jim zemřelý za svého života poskytl.
Nevím, jak jste na tom Vy a co Vám další čas přinese. Váš dotaz, zda vyhledat terapeuta, bych asi zodpověděla podle toho, jak celou situaci vnímáte Vy. Pokud byste si Vy sama přišla necitlivá a trápilo Vás to, jistě je vhodné obrátit se na odborníka. Také by to mohlo být užitečné, pokud byste byla časem zaskočená, kdyby nějaká reakce přišla, a Vy už jste s ní nepočítala. Pokud ale snesete, že jste reakcí jen nevyhověla představám okolí a Vy sama můžete smrt babičky zpracovat po svém, není nic v nepořádku. Na psychoterapeuta se můžete obrátit, kdykoliv budete potřebovat (třeba s pochybnostmi o své reakci nebo s tím, jak unést neporozumění okolí), ale v každém případě bych Vám doporučovala, abyste takovou pomoc případně vyhledala kvůli sobě ne kvůli představám druhých.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
