Před půl rokem mi doma zemřel manžel, děti byly u péče. Je normální, že syn truchlí s odstupem měsíců?

Dobrý den,

potkala Vás opravdu těžká věc. Počínala jste si velmi statečně a otevřeně. Děti mohly být s tátou i při jeho nemoci, dozvěděly se o jeho smrti, necháváte je o stesku a tátovi mluvit, pomáháte jim situaci zařadit do kontextu.

Váš syn se chová nejspíš zcela přirozeně, snaží se situaci pochopit, klade otázky, které s odchodem tatínka souvisí. I ten časový odstup je v pořádku. Některé děti truchlí hned, některé až po čase, často se také objevují „vlny“ – období, kdy o zemřelém rodiči děti nepotřebují mluvit a období, kdy o něm mluví hodně. Je určitě dobré, že syn má v tomto směru možnost se vyjádřit, zeptat. Je ovšem také dobré, aby vše bylo také v souladu s tím, co zvládnete Vy. I Vy můžete někdy synovi sdělit, že třeba chcete dělat něco jiného než právě mluvit o manželovi. Pokud to občas uděláte, nevytvoříte tabu, ale může se postupně učit hledat vhodný čas, abyste měla kapacitu jeho dotazy zvládnout. Syn se tak také může dozvědět, že můžete i po smrti táty spolu dělat jiné věci bez stálého „přivolávání“ a je to tak v pořádku. Vaše děti asi potřebují o tátovi mluvit a je skvělé, když na to mají prostor. Možná se také budou učit dělat věci bez něj. Možná můžete trochu zmírnit tvrzení, že se táta z nebe kouká. Můžete, pokud Vám to vyhovuje, nabídnout něco ve smyslu, že táta má v nebi nové úkoly a vy tady spolu zase něco jiného. Synovi by to mohlo pomoci se odpoutat. Zvolte ovšem, prosím, takové tvrzení, které Vám vyhovuje a odpovídá Vaší představě, abyste mohla být v diskusi s dětmi autentická.
Odbornou pomoc vyhledejte, pokud to bude na Vás moc, nebo se to nebude dlouho (týdny až měsíce) měnit.

Zuzana Vondřichová