Před rokem mi zemřel tatínek, nestačila jsem se s ním rozloučit a nyní maminka, která mě na konci už nevnímala. Mám teď výčitky.
lorem ipsum...
Píšete o svých zkušenostech, při kterých jste byla přítomna smrti tří Vašich blízkých lidí.
Vážená paní Pavlo,
je pravda, že je to skutečně mimořádně obtížná doba, když nedlouho po sobě ztratíte tetu, tatínka, a teď i maminku.
Samozřejmě jen těžko může člověk takovou situací projít jednoduše. Na druhou stranu si zároveň možná sama uvědomujete, že je výjimečné a vzácné, že jste mohla u všech tří odchodů být a s Vašimi blízkými se rozloučit.
Vaše nejistota kolem posledních hodin před smrtí maminky i tatínka je jistě živena spíš představou pečujících a pozůstalých o tom, jak správně by měly poslední chvíle vypadat, co by se mělo říct, co nezapomenout atd. Myslím, že si můžete být v podstatě jista tím, že Vaši blízcí cítili, že jste s nimi a že je máte ráda, že vše, co nebylo vyřčeno, přesto vnímali, a že jste nemohla v podstatě udělat víc, než být jim nablízku.
Myslím, že se opravdu nemáte proč trápit takovou pochybností a nejistotou a že Vaši blízcí od Vás nic víc, než co jste jim poskytla, nepotřebovali.
Troufnu si tvrdit, že většina rodičů by nejspíš ráda v posledním čase svého života vnímala přítomnost a blízkost svých dětí – a to jste Vy svým rodičům poskytla.
Prožitek ztráty a smiřování se smrtí blízkých je sám o sobě dost náročný. O tom, že jste udělala všechno, co bylo ve Vašich silách a co bylo pro rodiče i tetu důležité, pochybovat opravdu nemusíte.
Přeji Vám hodně síly.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
