Před týdnem mi doma zemřel tatínek, mám pocity viny, bolí to. Mohla jsem něco udělat jinak?

Odpověď na dotaz ze dne 6. 3. 2018 zobrazit původní dotaz

lorem ipsum...

Dobrý den, Terezo,

děkujeme Vám za důvěru a sdílení Vašeho příběhu. Víte, všechno to, co popisujete, se vlastně docela často právě takhle odehrává. Člověk zvládne všechno, co je třeba, a jakmile skončí to nejnáročnější období, tak ho dostihne únava, vyčerpání, pochybnosti. Je dobře, že Vám nevadí o tom všem mluvit a máte pravdu, lidé se takovýchto témat dost bojí a nevědí si s nimi rady. Většinou se obávají, že budou nějak špatně reagovat, a přitom by stačilo jen naslouchat, viďte. Ano, a o to víc si pak možná povídáme s těmi, kteří už tu nejsou, to známe všichni a je to normální. Váš táta na mne působí jako opravdu silná osobnost. Jsem přesvědčený, že to takhle chtěl, že si to takhle zařídil. Nejdřív to jakoby zázračné zlepšení stavu a propuštění z nemocnice, aby ještě mohl být s těmi, které má rád, aby se rozloučil, aby mohl mluvit o všech místech, která měl rád, aby mohl jakoby plánovat a tím vzpomínat. Povedlo se mu to. A pak také umřel tak, jak si to přál. Doma, ve spánku. Znovu a znovu děláme zkušenost, že smrt je suverénní, a jestli má někdo možnost se s ní trochu domluvit, tak je to právě jen ten, kdo umírá. Váš taťka už nechtěl do nemocnice, a přitom už byl čas odejít. Ty pocity viny, o kterých mluvíte, jsou nepříjemné. Člověk ví, že udělal všechno tak, jak nejlépe mohl, ale ten smutek a lítost nám stejně předhazují všemožné výčitky, které jsou nesmyslné, protože když se ty věci děly, nikdo nevěděl, co bude dál, co se stane. To víme až zpětně. Kdybychom to věděli dopředu, jednali bychom jinak, jenomže my jsme to prostě nevěděli a nemohli vědět. Nicméně tímto obdobím si člověk musí projít, nějakou chvíli to trvá, každému jinak dlouho. Ale Vy si vyčítat opravdu nic nemusíte, bylo to tak všechno dobře. A ještě něco, Váš taťka opravdu nemá důvod, aby Vás chodil v noci děsit, to mi věřte. Znovu, připadá mi to tak, že si to právě takhle přál a takhle si to zařídil. Ano, ty vlny lítosti, výčitek a smutku budou ještě nějaký čas přicházet a odcházet, ale tím budou i postupně slábnout a ztrácet na intenzitě, uvidíte.

Přeji Vám a všem Vašim blízkým dostatek síly, moudrosti a vytrvalosti.

Váš

Jiří Černý

Dotaz zodpovídá

Mgr. Jiří Černý

Mgr. Jiří Černý

psychoterapeut

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz