Přítel má rakovinu kostí, pečují o něj matka a sestra, brání mu v kontaktu s jinými blízkými. Je to normální? Co dělat?

Dobrý den, Kateřino,

hned v první větě jste vyjmenovala tři další ženy, které jsou v podobné situaci jako Vy. A o jedné z nich, o bývalé ženě Vašeho přítele, píšete, že jste s ní ve spojení. To je dobře. Nevím, jaká je povaha vašich vzájemných vztahů, ale pokud to jen trochu půjde, nezůstávejte v té situaci sama. Poskytujte si navzájem podporu a útěchu. Vždyť každé z vás umírá blízký člověk. Sama jste také v jedné větě vystihla podstatu té tíživé situace — a tou je bezmoc. Jsme bezmocní vůči smrti, vždycky nakonec vyhraje. Často jsme bezmocní i vůči svobodě a chování druhých lidí, které se nám nelíbí a nějak něčemu škodí. Záleží na okolnostech, ale někdy s tím nenaděláme vůbec nic. V situaci bezmoci je pak důležité mít někoho, o koho je možné se trochu opřít a slyšet také slova ujištění, že děláme, co můžeme a víc už to opravdu nejde. A i Vám samotné by pomohlo, kdybyste podobnou podporu mohla poskytovat těm druhým, bývalé ženě, dceři, přítelkyni.

A ještě k chování matky a sestry Vašeho přítele, to nevíme, jak to tam doopravdy je. Postaraly se v jednom okamžiku o něj, teď možná pro něj a pro sebe chtějí jen klid. Možná jsou ve hře nějaké jiné důvody, nevím stejně jako Vy. Pokud to jen trochu půjde, doporučoval bych na jedné straně situaci příliš nevyhrocovat a na straně druhé nevzdávat ten určitý tlak na matku a sestru Vašeho přítele, aby přece jen umožnily nějaký kontakt a setkávání každé z Vás čtyř s Vaším přítelem. A znovu připomínám, nezapomínejte v tom všem také na sebe. Možná by bylo vhodné dopřát si profesionální psychologickou pomoc, pokud je pro Vás dostupná. A nebo najít oporu ještě v nějakém dalším důvěryhodném člověku, který třeba nemá tak blízko k tomu, co se děje kolem Vašeho přítele a který by Vám tím spíš mohl poskytnout i určitý nadhled a posilu. Také píšete, že Váš přítel je schopen vnímat, že se věci nedějí úplně v pořádku, jak by si přál a že Vám to dělá starosti. Víte, jemu i vám všem prospěje, když při vší té snaze něco zlepšit a změnit budete současně usilovat o postoj přijetí a smíření se s nezbytným, protože to přináší pokoj a klid. A právě proto Vám přeji, abyste uměla vyvažovat úsilí o změnu na straně jedné s přijímáním věcí a okolností tak, jak jsou, na straně druhé.

Váš Jiří Černý