Přítel spáchal sebevraždu. Stýská se mi po něm, co mám dělat?

Dobrý den, Heleno,

to, co prožíváte, je jedna z nejtěžších lidských zkušeností — a nemůže zde být bohužel ani žádná rychlá cesta, která Vás hned vrátí do plné aktivity a výkonnosti v práci. To Vám prostě teď snadno nemůže jít.

Samozřejmě — člověk má v takové situaci různé fantazie a dohady a přemýšlí o variantách, které by se mohly stát, kdyby… ale jak se říká, “kdyby neexistuje”.

Váš přítel se bohužel rozhodl takto — a skutečně to není Vaše zodpovědnost ani jakákoli Vaše vina, že k tomuto rozhodnutí dospěl. Všechny pocity, o kterých píšete, jsou zákonité a každého na Vašem místě by napadaly. Kromě bolesti a žalu i ta naštvanost, protože jste do jeho rozhodnutí nemohla nijak zasáhnout a nakonec Vám k tomu ani neposkytl žádné vysvětlení.

Teď je před Vámi těžký úkol — tuhle situaci přijmout a postupně zpracovat.

Co si dovolím Vám poradit — bylo by dobře, kdybyste na téhle těžké cestě nebyla sama. Myslím, že musíte pro sebe něco udělat — mít zázemí, vycházet vstříc svým potřebám, nemít na sebe žádné nepřiměřené nároky.

Nevím, jaké máte kolem sebe přátele či rodinu, ale kromě blízkých lidí si myslím, že by bylo užitečné mít pro tuto dobu k dispozici taky — kromě psychiatra a medikace -  nějakého průvodce — psychoterapeuta, s kterým byste svůj náročný čas života sdílela a u kterého byste měla zázemí a podporu.

Nechtějte toho sama od sebe příliš a zkuste využívat všech zdrojů úlevy a podpory, které kolem sebe máte.

Milá Heleno, moc na vás myslím a držím vám palce. Naštěstí je lidská kapacita vyrovnat se a přijímat rány osudu mnohem větší, než si většinou myslíme.

Ilona Peňásová