Příteli před dvěma lety zemřela manželka. Mám pocit, že rodina stále žije tím, co se stalo a já v ní úplně nemám své místo. Jak dál?

Dobrý den,

Váš dotaz je spíš partnerský a zcela oprávněně se ptáte, zda máte jako partnerka v životě svého přítele a jeho rodiny místo.

Možná by bylo přesnější ptát se, jaké máte v rodině místo. Podle Vašeho popisu mi to spíš připadá, jako by Váš partner a jeho rodiče žili situaci, kdy má partnerky dvě. Jedna byla matkou jeho syna a tu udržují v této pozici přes vzpomínky, fotografie a druhé místo je pro Vás, jako ženy, se kterou žije a tráví čas. To se někdy stává. Manželka Vašeho přítele zemřela v situaci, kdy byla pro rodinu nenahraditelná, a tak si ji v této pozici rodina udržuje, i když tím brání dalšímu vývoji a zacelení rány. Vy už byste celý systém ráda posunula dál a je možné, že si rodina Vašeho partnera neuvědomuje, že je nutné postoj k situaci změnit. Představuji si, že už můžete být z toho otrávená nebo naštvaná.

Asi stojí za to, abyste svému partnerovi sdělovala, jaké místo v jeho rodině chcete mít, respektive, zda s ním chcete utvářet rodinu novou a ptala se ho, zda chce na něčem takovém spolupracovat a aktivně podporovat Vaši roli. Nevím, jestli chcete být druhou maminkou jeho syna, což by znamenalo vrátit babičku do její prarodičovské role. To všechno ale může nastat jen s podporou a souhlasem Vašeho partnera. Píšete, že už nemáte sílu. Myslím, že si to dovedu představit. Moje fantazie je, že jste se snažila být důležitá a užitečná a zároveň se nedotknout bolavých pocitů ztráty, které rodina může mít. Navíc možná cítíte, že si pracně vytvořili způsob, jak to zvládnout a s Vaším příchodem je zase potřeba ho změnit. To může být velmi vyčerpávající. Zároveň chápu, že Vám tato pozice opravdu nevyhovuje. Proto bych Vám doporučila s partnerem tuto situaci ještě otevřeně probrat, případně i s jeho rodiči, sdělit jim své pocity a zeptat se otevřeně, jak si dál soužití představují. Pokud se na to necítíte nebo Vám to přijde nevhodné, můžete zkusit podporu od některého párového poradce či terapeuta, který by to s Vámi a přítelem probral a pomohl Vám vyjasnit vzájemné představy a možnosti. Vyjasnit si s partnerem a pak jeho rodiči, jak byste si to všichni představovali dál, může být velmi náročné, ale taky úlevné. V situaci, kterou popisujete, mi připadá vhodnější v klidu vše otevřeně probrat než používat náznaky. Vzhledem k tomu, že jste vyčerpaná a rodina partnera zase po velké ztrátě, není asi na místě očekávat nějaké větší dovtípení se. Ne ze zlé vůle, ale kvůli tomu, co mají všichni za sebou.

Zuzana Vondřichová