Tatínek letos v únoru zemřel, těžce to nesu, myslím i na trauma z dětství. Může to souviset? Co se se mnou děje?

Dobrý den, Markéto.

Je namístě, že jste se objednala k psychologovi, protože Vaše potíže mohou spolu opravdu souviset a jejich zvládnutí přesahuje možnosti naší poradny. Není třeba váhat, zda zabíráte někomu místo – lidé se obrací na psychology, když potřebují, a Vaše posuzování obtížnosti není třeba. U Vás navíc možná současné truchlení nasedá na předchozí trauma a to už je situace, která vyžaduje péči. I když jste to tehdy zvládla, je opravdu možné, že nyní už Vaše dříve zraněná psychika reaguje aktivněji či silněji, než by tomu bylo bez předchozích těžkostí. Proto je namístě se potížím věnovat, abyste je zvládla. Mít k tomu odbornou podporu je zcela přiměřené. Psychologické vyšetření může být užitečné pro upřesnění Vašeho stavu. O tom, zda jste schopná vyšetření absolvovat a co od psychologa potřebujete, je možné se domluvit a jednat s ním o tom, aby Vám situace vyhovovala a zároveň on mohl dělat svou práci.

Přitom je třeba vědět, že popisujete stavy, které jsou vlastní mnoha pozůstalým, i když neměli předtím žádné bolestné zkušenosti. Přijmout, že zemřelý už tady není, naučit se žít bez komunikace s ním, vyžaduje čas a hledání nových způsobů, jak fungovat bez zemřelé osoby. Fakt, že to psychika odmítá přijmout, je v první fázi truchlení běžný. Je ovšem důležité snažit se posunout dál. Pomáhá navštěvovat hřbitov, vnitřně se s tatínkem loučit a mluvit o svých pocitech, dojmech a myšlenkách s druhými lidmi. Myslím, že by mohlo být namístě, aby Vaši blízcí, hlavně manžel, věděli, jak Vám opravdu je a mohli Vám být víc k dispozici. Mít dojem, že jste v pořádku a chovat se podle toho, je pro Vašeho muže i pro Vás dlouhodobě nevýhodné, protože nemusí jednat adekvátně a hrozí, že se jeden druhému odcizíte. Pak byste mohla na své trápení zůstat sama a on také a to by byla další zátěž.

Chtít podporu ostatních a říkat si o ni, je ve Vašem stavu přiměřené a žádoucí.

Zuzana Vondřichová