Tatínek má rakovinu prsu, nemoc ho mění, přináší komplikace. Jak dlouho ještě může trpět?

Vážená Markéto,

podle toho, co popisujete, se tatínkův život skutečně chýlí ke konci. V tomto období může PEG jeho utrpení nepochybně zhoršovat a také prodlužovat. Je zcela na místě uvažovat o zmenšování porcí výživy. Pokud by tatínek PEG neměl, určitě by netrpěl hlady. Je také zcela v pořádku umělou výživu ukončit úplně a ponechat jen tekutiny. V této fázi nemoci pacienti nemívají vůbec hlad a do jídla se obvykle velmi nutí, což vyvolává nevolnosti, zhoršuje často otoky z přemíry tekutin a nemocné i jejich blízké stresuje. PEG situaci vlastně v této fázi komplikuje, protože je přeci tak jednoduché umělou stravu do pacienta dostat. Pokročilé onemocnění samo o sobě vede k tomu, že tělo není schopno podávané živiny zpracovat. Nemocní tedy hubnou ne z hladu a nedostatku stravy, ale do značné míry právě pokročilostí nemoci samotné. Výtok z okolí není nic ohrožujícího, je to jen velmi nepříjemné. Snížením podávané umělé výživy výtok může zmírnit.

Nepíšete, jaké jsou ve vašem okolí možnosti domácí hospicové péče — domnívám se, že konzultace s lékařem specialistou by byla zcela na místě. To, že je tatínek v jednu chvíli velmi rozzlobený a jeho zloba směřuje na vás, je velmi časté. Nemocní se sice zlobí na celou situaci, ale ti nejbližší jsou prostě nejblíž, a tak tu zlobu prostě „schytají“. Tatínek to určitě nemyslí na vás, ale evidentně mu je zle. Myslím, že by lékař specialista byl schopen naordinovat léky, které by jeho obtížím mohly ulevit. Pokud je schopen chůze, možná by bylo schůdné i dopravit jej do ambulance paliativní medicíny a konzultaci provést tam. Můžete kontaktovat i naši ambulanci, i po telefonu lze řadu věcí vyřešit.

Píšete o bezmoci, ale já jsem přesvědčená, že bez vás, bez toho všeho drobného denodenního by tu tatínek nebyl. Pomáhat můžeme mnoha různými způsoby. A i když nemoc nelze vyléčit, můžeme nemocného podporovat jinak. Třeba tím, že jej vyslechneme a vydržíme jeho strasti společně.

Přeji vám hodně sil a tatínkovi úlevu v jeho trápení.

S pozdravem

MUDr. Irena Závadová