Tatínek si nepřál klasický obřad a pomníček, ale já bych si přála mít místo, kam za ním chodit. Jak se s tím smířit?

Dobrý den,

píšete o výčitkách z toho, že jste chvílemi šťastná, i když Vám minulý týden zemřel tatínek. Připadá mi, že narážíte na představu, že existuje nějaký správný způsob truchlení po zemřelém a Vy to tak nemáte. Opravdu, někteří lidé první týdny či měsíce po úmrtí blízkého nedokáží prožít žádnou radost. Jiní oddělí svůj smutek od ostatního života a daří se jim v různé míře žít i jinou část než truchlení. Někdy to bývá v rámci různých časových úseků, přesně, jak to popisujete – třeba přes den jste spokojená s dcerkou, večer na Vás tatínkova smrt dolehne. Je to normální, i když se v tom možná cítíte nemístně. Navíc se potřebujete věnovat nejen loučení s člověkem, který odešel, ale i přípravě na příchod člověka nového. To u Vás může vyvolávat mnoho pocitů a myšlenek, můžete se v tom cítit rozpolcená. Každý člověk truchlí trošku jinak a často to vychází z toho, jakou má povahu a v jaké je životní situaci. Nemusí to nijak odrážet hloubku vztahu ani lásku, kterou k zemřelému měl.

Také píšete o tatínkově pohřbu, který se Vám nelíbil a nelíbí se Vám ani to, jak příbuzní naložili s jeho ostatky. Je možné, že to tak tatínek chtěl a nevlastní bratr i maminka prostě respektují jeho přání? Je možné, že jim tatínek sdělil, že nechce žádné jednotné vzpomínkové místo. To se také často stává, že umírající a třeba i někteří blízcí mají nějakou představu a ostatní by chtěli něco jiného. Je to určitě velmi složité, někdy to souvisí i se zamotanými příbuzenskými vztahy, kdy pro zemřelého každý považuje za vhodný jiný způsob rozloučení či místo a druh pohřbení. Je opravdu nepříjemné, že Vás to asi také potkalo.

Je pro Vás asi těžké, že nemáte určené místo, kde na tatínka důstojně vzpomínat. Chápu, že Vám to chybí. Někdy si lidé v takové situaci pomohou přes hledání vlastního takového místa, i když nemá podobu hrobu nebo pomníčku. Může to být na místě spojeném se společnými vzpomínkami, místo, kde byl zemřelý rád nebo i nějaké všeobecně vzpomínkové místo, kam si chodí i jiní připomenout své zemřelé – třeba i jiný hřbitov, přestože tam tatínek uložený není. Někdy to může být i tam, kde je Vám dobře a kde se Vám vzpomínky na tatínka dobře a mile vybaví. Někomu stačí jen to místo, někdo hledá i takový prostor, kam třeba lze položit květiny nebo kde jde zapálit svíčka. Záleží na tom, co by se Vám zdálo vhodné a co by nejlépe odpovídalo Vaší potřebě vzpomínání na tatínka. Možná se můžete domluvit i s jeho sestrami, ptát se jich, kde by ony nejlépe na tatínka vzpomínaly a třeba tam někdy zajít společně. Nemůžete už ovlivnit, kde je tatínek rozprášený a jak se to dělo, ale určitě si sama podle sebe můžete najít způsob, jak na tatínka dobře vzpomínat, jakou tomu dát obřadnost nebo důstojnost.

S úctou

Zuzana Vondřichová