Tatínek si přál umřít doma, ale nepovedlo se to. Jak je možné se s tím vyrovnat?

Dobrý den, Jaroslavo,

trápí Vás, že se nesplnilo tatínkovo i Vaše přání, aby umíral doma. Nepoznali jste, že tatínek má už kratší čas než jste původně plánovali, a zlobíte se na lékaře, že Vám nedali včas vědět. Je možné, že to mohli lépe odhadnout a nevěnovali pozornost tatínkovu stavu natolik, aby Vám zavolali včas. Je také možné, že změna tatínkova stavu byla velmi rychlá a tak lékaři nezvládli reagovat tak, abyste dorazila ještě v době jeho života. V každém případě je opravdu škoda, že jste se to nedozvěděla.

Tyto úvahy Vám možná komplikují vyrovnání se s tatínkovým odchodem, chtěla jste ho doprovázet do poslední chvíle a je možné, že máte představu klidnějšího loučení a snazšího opouštění zemřelého. Z Vašeho e-mailu je zřejmé, že Vám tatínek moc chybí a o to víc byste usilovala o naplnění jeho přání a strávení každé možné chvilky s ním. Je škoda, že jeho rychlá smrt komplikuje Vaši příležitost smířit se s jeho odchodem bez výčitek. Vůbec nepodceňuji touhu vše zakončit dobře, podle přání pacienta i rodiny, nicméně si myslím, že jste s tatínkem udělali vše, co bylo v dané situaci možné. Vy i tatínek jste naplánovali jeho převoz domů i hospicovou péči, vymýšleli jste vše pro jeho pohodlí a na obou stranách mohl být klid v tom, že jste zajedno a víte, že jde o dobrou péči vedenou láskou. Nepochybuji o tom, že i když se tento plán úplně nenaplnil, Vaše odhodlání i tatínkova důvěra nepozbyly na platnosti. Někdy nás smrt nebo jiné okolnosti překvapí a překazí naše dobré a láskyplné úmysly. Láska a důvěra tím ovšem nemizí.

Mrzí mne, že se Vám to vše nepodařilo, jak jste chtěli. Nemyslím ale, že jste něco pokazili nebo, že tatínek musel o to víc trpět. Věděl, že pokud to bude ve Vašich silách, uděláte vše, co je možné.

Zuzana Vondřichová