Tatínkovi diagnostikovali rakovinu jazyka, před plánovanou chemoradioterapií zkolaboval a náhle zemřel. Co mohlo být příčinou úmrtí?

Dobrý den, vážená paní,

píšete o velmi bolestném nečekaném úmrtí Vašeho tatínka, kterému před třemi měsíci diagnostikovali rakovinu jazyka. Podrobil se náročné operaci k odstranění nádoru a metastáz a doma se měl zotavit před plánovanou chemoradioterapií. Po náhlém kolapsu však zemřel, a protože jste netrvali na pitvě, tak nevíte, co se vlastně mohlo stát.

Naprosto rozumím Vaší potřebě dozvědět se, co se stalo. Náhlé úmrtí blízkého člověka je tou nejtěžší možnou ztrátou. A pro Vaši cestu ke smíření a vyrovnání se se situací by pomohlo, kdybyste mohla situaci porozumět. Velmi těžko se vyrovnáváme s něčím, když nevíme, co se stalo, když nemáme jistotu, že se nedalo situaci zabránit.

Vím, že si neděláte naděje, že bych Vám mohla přesně říct, co se stalo, to by skutečně mohla odhalit pouze pitva. Nicméně si myslím, že jste se rozhodli správně, když jste ji odmítli. Podle Vašeho popisu to vypadá, že došlo k nějaké náhlé příhodě, buď mozkové či oběhové. Ze všech možností, kterých je skutečně několik, si myslím, že pravděpodobně došlo k plicní embolii – zanesení krevní sraženiny (trombu) do plicního krevního řečiště. Nádorové onemocnění výrazně zvyšuje možnost vzniku žilních trombů. Navíc byl tatínek po velké operaci a kolapsu předcházela fyzická aktivita – procházka v lese. To vše by mohlo k tomuto stavu přispět.  V tomto případě by se jednalo o komplikaci, kterou nebylo možno odvrátit. Na kontrolním CT by se trombus neprojevil a prevence tromboembolických komplikací je u onkologicky nemocných dosti problematická. Bohužel je to situace, se kterou se občas setkáváme, a kde si uvědomujeme, že ne vše je v našich rukou.  

Vaší bolesti velmi rozumím. Největší rána přišla v době, kdy jste byli ve velké naději. Po tom těžkém období prvotního šoku a velkého strachu jste se pustili do boje a vše svědčilo pro to, že nějaký ten čas vybojujete. Pro Vašeho tatínka bylo nepochybně velmi důležité, že jste stáli po jeho boku, že měl možnost užívat čas po tak náročné operaci alespoň trochu aktivně, a hlavně, že mohl být až do konce s milující rodinou doma.

Držím Vám moc palce a přeju Vám hodně sil do těžkého období truchlení, které není dobré uspěchat.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková