Tátova a dědova smrt na mně zanechala stopu, cítím se osaměle, úzkostně a sama. Může to souviset?

Dobrý den, Naďo,

Děkujeme Vám za ocenění.
Vaše potíže se dají vysvětlit z mnoha úhlů pohledu. Nepochybuji o tom, že mohou souviset s Vašimi těžkými zážitky, způsobem výchovy v dětství, vztahy s blízkými lidmi, nakládání se sebou a samozřejmě i se současnou situací, která v lidech vyvolává úzkost i bez toho, co jsem uvedla předtím. Jako psychoterapeut bych přemýšlela hlavně o tom, jak jste se k sobě naučila chovat, jakou máte nyní podporu pro zvládání stresu a úzkostí a nad ztrátami, které Vás v životě potkaly.

Nevím ale, jestli je důležité vysvětlení, z čeho to máte. Napadá mě, že je důležité, co by Vám pomohlo, jak tím vším projít a jak získat potřebnou podporu pro další kroky. Píšete hodně o své osamělosti a mě to vede k tomu, abych Vás podpořila k hledání odborné pomoci. Psychoterapie by pro Vás mohla být opravdu vhodná – poskytla by Vám čas na zpracování traumatických zážitků, podpořila by Vás a pomohla by Vám najít cestu, jak zvládnout současnou situaci.

Vím, že je obtížné hledat nyní psychoterapeuta. Ale není to nemožné. Někteří psychoterapeuti pracují stále prezenčně a navíc online terapie nemusí znamenat menší kvalitu. Prezenční terapie působí vztahově bezpečnějším a osobnějším dojmem, lépe se vytváří společný prostor, online terapie je bezpečná z hlediska onemocnění, dovoluje setkávat se z různých míst (tedy terapeut nemusí být z Vašeho místa bydliště či zaměstnání) a je vhodnou alternativou k osobním setkáním. Jde spíš o to najít terapeuta, který Vám bude vyhovovat. Myslím, že můžete zkusit hledat a pak s psychoterapeutem domlouvat podmínky spolupráce, které budete schopná akceptovat.

Opravdu je podstatné hledat, co s obtížemi dělat a mít pro to podporu, než o samotě rozmýšlet, kde vznikly.

Přeji Vám hodně sil,

Zuzana Vondřichová