Tchán má třetí recidivu rakoviny, rodina je z péče unavená. Rodiče manžela zneužívají, jsem na vše sama. Jak pomáhat a udržet si hranice?

Milá Marie,

píšete vlastně o dvou velkých těžkostech. Jednou je starost o tchána, o jeho zdraví. Druhou je dopad na Vaši rodinu, který tato náročná situace má. Navíc v krizových situacích se často mají tendenci projevit všechny možné dosavadní dysfunkčnosti, všechny neřešené věci si vyberou svou daň. Tak tomu asi je v případě vztahů v původní rodině Vašeho manžela.
Pokud jde o Vaši péči o tchána samotnou, myslím, že jste udělala, co jste mohla. Sestavila jste tchánovi jídelníček, dokonce jste nakoupila suroviny. Zodpovědnost dále leží především na tchánovi samotném a na jeho ženě. Chápu Váš pocit zmaru, když na Vaši snahu nikdo vhodně nenavázal, ale připadá mi zcela na místě, že už na sebe další díl zodpovědnosti neberete. Taky si říkám, že možná už jste unaveni úplně všichni — třetí epizoda rakoviny je jistě velký nápor a ani bych se nedivila, kdyby tchán i jeho žena už neměli sílu bojovat. Na takovou volbu má každý právo.

Co se týče Vaší rodiny, píšete, že se manžel nechá manipulovat od svých rodičů a vlastně zneužívat a že je díky tomu s Vámi a Vašimi dětmi ještě míň než dřív. Také ale píšete, že už tak má náročnou práci a nedostatek času na rodinu a že Vy též pracujete na plný úvazek. Možná Vám tato krize může pomoci přehodnotit priority. Zkuste si sama ujasnit, co byste nejvíc chtěla. A sdělujte svá přání manželovi. Mluvte přitom za sebe, vyhněte se obviňování a výčitkám, ale i kritice manželových rodičů, bratra i jeho samotného za to, že je rodičům tolik k dispozici. Říkám si také, že pro Vás je jistě snazší nastavit si hranice, než pro manžela. Přeci jen jsou to jeho rodiče. Buďte vůči manželovi otevřená v tom, co prožíváte a co byste si přála a nechte ho, aby se sám rozhodl, jak svůj čas a svoje síly rozdělí.

Zároveň je třeba, abyste myslela i sama na sebe. V tom, v čem zůstáváte sama, pro sebe zkuste udělat, co jde. Hledejte zdroje, kde můžete čerpat. Hledejte způsoby, jak pro sebe učinit celou situaci snesitelnější. Možná je v takto obtížné době snazší žít ze dne na den, řešit, co každý den přinese, dělat si malé radosti a nemyslet příliš na budoucnost. Zvažte také možnost využití odborné pomoci pro sebe samu. Můžete se obrátit na psychologa či psychoterapeuta, který umí pečovat o duši a podpořit. Kontakty najdete v odkaze nebo Vám je dají např. na lince důvěry. Rovněž můžete zajít do poradny pro rodinu a mezilidské vztahy.

Přeji Vám hodně sil a pokoje a Vaší rodině využití potenciálu, který v sobě každá krize skrývá.

Alexandra Černá Lammelová