Tchyně má rakovinu žaludku. Pomohla by transplantace jater? Mohl bych být dárce.

Vážený pane Gregare,

nabídnout se jako dárce orgánu je vždy velmi závažný a nesamozřejmý krok. Jistě vyžaduje odvahu a také hezký vztah k nemocné. Sice se za určitých, spíše výjimečných okolností skutečně provádí, ale děje se tak za velmi striktních podmínek, které se domnívám nejsou u vaší tchýně naplněny. Důvodů je několik. Z těch závažných je to fakt, že po transplantaci musí pacienti užívat léky, které snižují obranyschopnost organismu. Ta je zároveň zcela zásadní pro obranu před nádory. Proto i nemocní, kteří tyto léky užívají dlouhodobě, mají vyšší riziko zhoubných nádorů. O transplantaci kvůli zhoubnému nádoru nelze uvažovat, pokud pacient zároveň není schopen jiné protinádorové léčby. Nádor žaludku, který se rozšířil i mimo původní orgán je velmi pravděpodobně i jinde v těle, byť se to zatím nemusí projevovat a to ani na zobrazovacích vyšetřeních. Dále samotná transplantace je složitý výkon, který s sebou nese řadu rizik, která lékaři pečlivě zvažují. Nicméně nejsem onkolog, ani transplantační chirurg, tak pro jistotu proberte tuto otázku také s ošetřujícími lékaři vaší tchyně.

Za určitých situací skutečně ani moderní medicína neumí prodloužit život člověka nebo jej neumí prodloužit v kvalitě, o kterou nemocný stojí. Ne všichni si přejí zůstat na živu připojeni na život udržující přístroje. Je dobré vědět, co vlastně nemocný sám chce, co by si přál, čeho se naopak možná bojí. Takový rozhovor může nemocnému přinést naději i tam, kde bychom ji nečekali.

S pozdravem

MUDr. Irena Závadová