Těžce nemocná kamarádka si přeje eutanázii. Co máme dělat?
lorem ipsum...
Napsala jste nám o kamarádce, která má roztroušenou sklerózu a její nemoc pokročila natolik, že neovládá své tělo a nyní propadá touze po smrti, ukončení utrpení, které ji potkalo a které možná podle ní bere smysl jejímu životu.
Dobrý den, paní Laďko.
Vaše kamarádka prochází obtížným stádiem, kdy je asi zcela přirozené nechtít již trpět, nechtít hledat smysl v životě, který je zcela odkázán na druhé nebo prostě toužit „mít to všechno za sebou“. Takového člověka nelze utěšit nadějí, že to bude lepší nebo mu nabídnout optimistický výhled do budoucna. Lze s ním ovšem sdílet jeho pocity, bez odsouzení či předpokladů, že by měl vidět věci jinak. Můžete své kamarádce naslouchat s pochopením a zároveň s ní sdílet svou lítost nad tím, že to vnímá tímto způsobem i nad tím, že její život se proměnil v utrpení. Pomůžete jí tím snášet období nesouhlasu s osudem a zároveň tak můžete posílit vaše přátelství a tím i podporu, kterou kamarádce chcete poskytnout. Jste na tom přece obě stejně – nelíbí se vám, co ji potkalo, je vám to líto, rády byste to změnily a jste v tom bezmocné. Ačkoliv je to velmi smutné, může v tom být silný pocit pospolitosti, spojení, které nakonec může Vaší kamarádce pomoci překonat toto období a posunout se ke klidnějšímu prožití tohoto stadia její nemoci.
Vaše kamarádka se nemá dobře a je na místě respektovat tento fakt. Z Vašeho e-mailu mám dojem, že rozumíte jejímu zaujetí ukončením života. Opravdu je normální, že uvažuje tímto způsobem. Je možné, že pokud se jí dostane pochopení (ne podpory v tom to udělat), může se vytvořit v její psychice prostor i pro nové uvažování či prožitky.
S úctou vnímám Váš zájem o kamarádku. Myslím, že ačkoliv nemá vládu nad svým tělem, má dar v lidech v jejím okolí.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
