Trápí mě, že pro maminku asi nemůžu udělat víc než ji nechat v klidu. Vše řeší jen s mými sourozenci.

Dobrý den,

připadá mi moc smutné, že čelíte ztrátě tatínka, nemoci maminky a ještě neporozumění v rodině. Netuším, co se ve Vaší rodině stalo, že maminka se na Vás a na Vaše bratry obrací s rozdílnými informacemi i požadavky, a tedy reaguji jen na to, co jste napsala.
Protože o historii rodiny nic nevím, nabídnu Vám postupně kroky, které je možné dělat. Ale můžete mít pocit, že už jste je zkoušela, nebo neodpovídají příběhu Vaší rodiny, který neznám.

První krok už jste udělala – ptala jste se maminky. Ta „Vám nechce přidělávat starosti“, tedy říká, že Vám to za daných podmínek sdělovat nechce. Možná jí můžete opakovaně připomínat, že větší starosti máte, když nic nevíte, než když by Vám sdělila fakta. Někdy si lidé myslí, že nevědomost je milejší, než znát špatné zprávy, ale obvykle to tak nebývá. Nenapadá mě citlivější způsob, jak ji požádat, aby zprávy o svém stavu sdělovala i Vám.
Píšete, že na jedné straně chcete o maminku pečovat a zároveň jí dopřát klid bez Vás. Možná by mohl být další postup ten, že byste se maminky zeptala, co od Vás nyní očekává, co by pro ni bylo dobré a také byste jí mohla sdělit, co by bylo dobré pro Vás. Je v pořádku ptát se po tom, zda maminka opravdu nechce kontakt s Vámi, nebo jí to vyhovuje takhle rozdělené, případně jí sdělit, jak se v tom cítíte odstrčená. Je možné, že to nezmění organizaci celé situace, ale vytvořila byste tak možnost pro sebe sdělit, co to pro Vás znamená a pro maminku zprostředkovat, co přesně potřebuje. Určitě je v pořádku respektovat, co maminka chce, ale také komunikovat s rodinou, co taková přání znamenají pro Vás.
Druhý krok je povídání s bratry. Mluvení o tom, jak se cítíte, že chcete být užitečná, situaci nerozumíte a děláte si velké starosti. Možná tušíte, proč sourozenci jednají bez Vás, a pak by stálo za to zkusit pokud možno klidně vyřešit případná stará nedorozumění.
Další možnost je zkusit najít nějakého prostředníka, který by pomohl zprůchodnit komunikaci mezi Vámi a sourozenci, případně maminkou tak, abyste mohla dostávat informace a situaci ovlivňovat i svou péčí. I v takovém případě bych očekávala, že řešení bude vyžadovat mnoho kompromisů a změny přístupu všech zúčastněných.
Nevím, jak poznáte závažné zhoršení maminčina stavu, protože se s ní nevidíte a člověk, který je podvyživený nemusí podávat správné informace. Je docela pravděpodobné, že maminka v takovém stavu opravdu potřebuje nechat v klidu a zároveň je samozřejmé, že jí má být poskytována adekvátní zdravotní péče. Nevím, zda máte dojem, že o maminku není dobře postaráno – pak můžete kontaktovat jejího praktického lékaře a probrat s ním jeho pohled, nebo jen nevíte, co se přesně děje, ale nepochybujete o dobré péči svých bratrů – v takovém případě bych jim spíš projevila vděk, že se starají, když Vás k tomu maminka nepustí. Určitě máte právo ptát se svých sourozenců, jak péče probíhá, ale je fakt, že je nejspíš obtížné je přimět, aby Vám takové informace poskytli. Moc nevím, proč to nedělají a nabízím Vám k zamyšlení, zda nemůžete Vy ze své strany něco změnit, aby s Vámi bratři více sdíleli vše, co se maminky týká.

Chápu, že se nyní nemůžete starat o maminku podle svých představ, když je situace takhle zamotaná. Starat se proti přání pacienta a ostatních pečujících je velmi komplikované a těžko žádoucí. Je možné situaci opatrně a s respektem začít rozmotávat, nebo alespoň spolupracovat na tom, co lze, a deklarovat svoji dobrou vůli.

Zuzana Vondřichová