Trpím strašlivým strachem, úzkostí a panickou hrůzou z umírání a bolesti.
lorem ipsum...
Věřím, že musí být velmi vyčerpávající snášet všechnu úzkost sama, nemít komu se svěřit, o koho se opřít. Přemýšlím, z čeho Vás strach pramení. Píšete, že z umírání a bolesti, zároveň však nevznikl, zdá se, v přímé souvislosti s nemocí.
Dobrý den, Jano,
možná ve Vašem životě došlo k jiné události, která dala vzniknout Vašemu strachu? Může souviset s Vaší osamělostí? Dovedu si představit, že si člověk ve Vaší situaci klade řadu existenciálních otázek, a pokud na ně nenalézá uspokojivé odpovědi, může propadat pocitům zoufalství, bezmoci či úzkosti.
Moc bych Vám přála, abyste našla někoho, s kým budete moct mluvit o tom, co prožíváte. A možná i o tom, co jste prožila v minulosti – když Vás např. v době Vašeho onemocnění opustil manžel. Domnívám se, že zrovna psychiatr je člověk, kterého nemusíte šetřit. Vyslechnout pacienta patří k jeho profesi a může Vás nasměrovat dále na vhodného odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta. Toho si ale, pokud budete chtít, můžete najít i sama a s ním pak rozplétat klubko Vašeho trápení.
Také syna nechcete zatěžovat. Ale co když sdílení není zátěž? Možná má Váš syn také nějaká svá trápení a šetří Vás podobně jako Vy jeho? A tak jsou z vás třeba dva zbytečně osamělí lidé. A možná je kolem Vás takových lidí daleko víc. Mezilidské vztahy jsou o vzájemnosti, sdílení, dávání a přijímání, a v tom je jejich hodnota.
Zkuste se na svou situaci podívat jako na příležitost něco ve svém životě změnit – třeba najít odvahu víc se otevřít druhým, hledat, s kým se můžete navzájem obohatit a podpořit.
Přeji Vám k tomu hodně síly a odhodlání.
Alexandra Lammelová
Dotaz zodpovídá
