Trpím těžkou depresí a postcovidovým syndromem, chci zemřít, jak se dostat k pomoci v zahraničí?

Vážená paní Martino,

je mi velmi líto, že cítíte takovou beznaděj a bezvýchodnost Vaší situace, že jediné východisko vidíte v ukončení svého života. Mohu si jen představovat, jakým utrpením procházíte. Máte syna, partnera, přesto je těžké jít dál. Cestu ven vidíte pouze v ukončení svého života. Dokonce jste se o to dvakrát neúspěšně pokusila. Vaše bolest musí být opravdu velká.

Představuji si, že jste možná vyzkoušela mnoho možností pomoci včetně psychiatrické péče, a přesto se Vaše situace nezlepšila. Možná máte pocit, že Vám není umožněno ani zemřít, i když si to přejete, že nemáte svůj život ve vlastních rukou. Musí to být velmi frustrující a vyčerpávající. Říkám si, že lidé v podobné situaci možná hlavně potřebují mít pocit, že svůj život ve svých rukou mají. Může to přinést jistou úlevu, i když by se nakonec k takovém činu neodhodlali.

V některých zemích skutečně eutanázii nabízejí lidem, kteří dlouhodobě nesnesitelně psychicky trpí a kteří již vyčerpali všechny dostupné možnosti pomoci. U nás je ale eutanázie nelegální a zákon stanovuje i to, že není možné k eutanázii podávat jakékoliv informace, které by k ní mohly vést. Proto Vám poradit nemohu.

Píšete, že jste nyní hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici. Nemyslíte si, že Vám ještě dokáží pomoci. Zní to, jako by tu ještě nějaká naděje byla, i když v ní už nevěříte. Moc Vám přeji, aby tomu tak bylo. Někdy trvá delší dobu najít správnou kombinaci léčby a podpory. Možná je potřeba změnit psychiatra nebo vyhledat specializované centrum pro léčbu deprese a poskcovidového syndormu. Existují i terapeutické skupiny pro lidi s podobnou zkušeností. Může být podporující mluvit s lidmi, kteří mají podobné obtíže. Říkám si, že v psychiatrické nemocnici, kde se nyní nacházíte, by Vám mohli v této oblasti poradit a dál Vás nasměrovat.

Přeji Vám, abyste nalezla úlevu od svých potíží a také naději do dalších dní.

S přáním mnoha sil

Olga Stránská