V posledních šesti letech jsem přišel o přítelkyni i rodiče, zůstal jsem sám, nic mě netěší. Jak jen nečekat na vlastní konec?

Dobrý den,

vypadá to, že Váš život prošel velkým předělem. Vaši rodiče, o které jste se staral, zemřeli a předtím jste ztratil i přítelkyni. Při péči o rodiče jste neměl dost času a sil na navázání nového partnerského vztahu a založení rodiny. Možná se na to necítíte ani teď, nicméně pokud nechcete cítit dál onu osamělost, kterou zmiňujete, asi je čas hledat odvahu na seznamování či novou náplň života. Je možné, že hned nebudete odhodlán navázat nový partnerský vztah, ale snad by bylo více přijatelné setkávat se s jinými lidmi, ať již zadanými či volnými, muži i ženami, čistě proto, abyste se opět zabydlel v lidské pospolitosti a zkusil znovu vybudovat zájmy či najít nový smysl, když Vaši rodiče odešli. Odevzdané čekání na smrt je také možnost, jak strávit zbytek života, ale připadá mi to jako smutné využití času, který Vám rodiče Vaším stvořením poskytli. Většina rodičů si — nezávisle na svém osudu — přeje, aby se jejich dítě mělo hezky, a přejí mu plný život. Nevím, jak to bylo u těch Vašich, ale předpokládám, že by si pro Vás nepřáli prázdno a samotu. Také nevím, jestli po nich zbyl nějaký odkaz, něco, na co byste mohl navázat, alespoň jejich víra ve smysl života. Pokud ano, můžete ho využít. Pokud ne, asi budete potřebovat hledat sám, jak dál pokračovat. Můžete se v obou případech obracet se žádostmi o pomoc, radu či podporu na druhé lidi. Na své okolí nebo na odborníky. Zkušený psychoterapeut by Vám mohl pomoci zorientovat se v současné situaci a podpořit Vás v prvních krocích na cestě ze zoufalství, jestliže nyní nemáte okolo sebe nikoho, kdo by s Vámi mohl sdílet Vaše trápení, starosti a otázky.

Zuzana Vondřichová