Zemřel mi bratr, se kterým jsem měla složitý vztah, nestihla jsem se s ním rozloučit a říct mu co bych chtěla. Jak s tím teď žít?

Vážená paní Michaelo,

představuji si, jak moc náročné a bolestné muselo být pro Vás, maminku a bratra jeho vážné duševní onemocnění, které se nedařilo dostat pod kontrolu. Píšete o opakovaných hospitalizacích, celkové proměně bratrova chování, agresivních projevech. Roky jste od bratra slýchala zraňující věty. I když jste věděla, že z něj mluví jeho nemoc, je téměř nemožné, aby k Vám tato slova nějakým způsobem nedoléhala. Těžko si představit, možnost se bratrovi přiblížit, možná jste i někdy cítila strach a obavy o vlastní zdraví/život. To, že jste si od bratra potřebovala držet odstup, vnímám jako pochopitelnou reakci.

Je mi moc líto, že Váš bratr zemřel. Zpráva o hospitalizaci k Vám přišla náhle. Bratr byl vzápětí v umělém spánku. Vnímám Váš smutek z toho, že jste nestačila bratrovi říct, že ho máte ráda a rozloučit se s ním, dát tak pomyslnou tečku tomu těžkému. K rozloučení někdy nedojde ani v rodinách, kde k tomu byla příležitost, jen blízcí k tomu nenašli sílu nebo neodhadli čas, který zbývá. Chtěla bych Vás podpořit, že i když tomu okolnosti nepřály se v danou chvíli rozloučit, lze hledat způsob rozloučení alespoň dodatečně.

Píšete o posledním hovoru a emailové komunikaci s bratrem a Vaší reakci na ně. Ptáte se, jak s tím žít. Možná Vás trápí pocity viny. Říkám si, že jste nemohla tušit, že jsou posledními, a kdyby ano, Vaše reakce by byla určitě jiná. Některé situace jednoduše nemáme pod kontrolou, nevíme si v tu danou chvíli rady nebo nemáme sami dostatek podpory a děláme jen to, na co máme sílu. Pocity viny se v době zármutku po ztrátě blízkého objevují téměř vždycky, ať už ve velké či menší formě, a to i v případě, že je nelze ničím racionálně podložit. Zpětně vždy nalezneme něco, co jsme měli nebo neměli udělat, co mělo být jinak, lépe, dříve. Úlevné může být o pocitech viny mluvit. Nejde o to, aby Vám je někdo vymlouval, ale můžete tak získat jiný úhel pohledu. Buďte prosím k sobě laskavá.

Ze zkušeností víme, že rituály v náročné době po smrti blízkého pomáhají. Může k nim patřit i dodatečné rozloučení. Ať už se jedná o dopis, do kterého lze napsat vše, co jste nestačila říct, žádat o odpuštění nebo i odpustit (i když to nemusí hned jít), dopis pak přečíst, spálit, poslat po řece nebo do nebe s balónkem.. nebo něco úplně jiného, podle Vašich představ a toho, co by mohlo být Vám i Vaší rodině blízké.

Píšete, že se snažíte být mamince oporou. Možná svůj smutek skrýváte a snažíte se jím maminku nezatěžovat. Můžete se cítit hodně sama. Někdy může být těžší a někdy snazší se vzájemně podporovat, když jste s maminkou obě ztrátou zasaženy. Každý truchlí jinak a může se stát, že každá budete v určitém čase potřebovat něco jiného, jindy se ale můžete i vzájemně podpořit.

Říkám si také, že uběhla velmi krátká doba od smrti Vašeho bratra, ve které je normální cítit velkou bolest a další škálu pocitů. Zkuste se obrátit na někoho ve Vašem okolí, kdo Vás vyslechne nebo k důvěrnému hovoru můžete využít některou z linek důvěry pro dospělé, psychoterapeuta nebo poradce pro pozůstalé.

Přeji Vám, abyste našla pro sebe dobrou podporu a Vám i mamince mnoho sil do dalších dní.

S úctou za poradnu

Olga Stránská