Zemřel mi partner, vysvětlovala jsem naší 4,5 leté dcerce, že se nevrátí a co se stalo. Mám ji vzít na pohřeb?

Paní Bunešová,

se svou dcerou mluvíte velmi správně a velmi dobře. Říkáte jí pravdu srozumitelným způsobem pro skoro pětiletý rozoumek. Nemusíte mít ambici, že musí všechno a hned celé a úplně pochopit, to stejně není možné. Důležité je, že slyší Vaše pravdivé a prosté věty, které se v ní ukládají a umožní jí se s celou tragickou událostí postupně vyrovnávat. Děti rozhodně na pohřeb patří. Je to důležitý moment a zážitek do celé té skládačky, která nejen dětem umožňuje zpracovat a vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka. Nemusíte jí podávat nijak detailní popis toho, co všechno se v krematoriu a na pohřbu děje, pokud se samozřejmě ona sama nějak konkrétně nezeptá. Pláč a slzy jsou přirozeným projevem smutku, nemusíme je ani potlačovat, ani uměle vyvolávat, potřebují téct, kdy chtějí. Myslím, že se dcerky ani nemusíte ptát, jestli chce jít na pohřeb, nebo ne, stejně to nemá jak kvalifikovaně posoudit. Jen kdyby náhodou z nějakého důvodu hodně nechtěla, tak ji nenuťte, ale jinak to berte jako přirozené a normální, že se všichni na pohřeb rozloučit přijdou. Nabídněte jí, jestli nechce tatínkovi něco dát do rakve, to je dobrý nápad. Jen to nechte úplně na ní, co ji napadne. Říkám si totiž, že přijít ještě o oblíbeného plyšáka by možná nemuselo být zrovna to pravé. Často děti také malují, nebo tak něco, určitě si díky své citlivosti poradíte.

Je mi líto, že pro Vás čas rozloučení bude zatížen pocitem nevítanosti. Je dobře, že Vás to neodradilo od účasti na pohřbu a že máte podporu přátel a partnerovy rodiny.
Znovu opakuji, moc se mi líbí, jak to s dcerou probíráte, necháváte se vést citem a to je dobře.

Jiří Černý