Zemřel můj milovaný manžel. Jak se mohu s jeho smrtí vyrovnat?

Dobrý den, paní Hano,

uvědomuji si, jak těžká situace Vás potkala — manžel Vám moc chybí a zatím se Vám nedaří najít způsob, jak nést ztrátu a jak bolest z jeho odchodu zvládnout. Zatím není možné s ním přestat počítat, nečekat ho a podobně. I když jste spolu s manželem zažili hodně, z Vašeho e-mailu mám dojem, že přes manželův optimismus bylo obtížné připustit si realitu jeho smrtelné choroby, možná je proto nyní o to těžší žít bez něj. Manžel stále věřil, že se uzdraví, a tak asi na úvahy „co bude, když odejde“, nebyl příliš prostor. Chápu, že je to těžké myslet tímto způsobem a asi i teď, dva měsíce po jeho smrti, je to otázka, která se dotýká smutku a strádání, které bez manžela cítíte.

Ptala jste se na skupinovou terapii v Brně, která by pomáhala pozůstalým. Nejvíce informací by Vám asi poskytla Charita v Rajhradu či některý další moravský hospic. Jak píšete, asi je dobré v takové životní situaci vyhledat pomoc a podporu druhých, kteří Vám mohou pomoci se zorientovat, zkusit žít s otázkami, které Vám manželův odchod přinesl, a věnovat se nyní všemu, co potřebujete. Pokud se Vám nepodaří najít skupinovou psychoterapii pro pozůstalé, doporučila bych Vám obrátit se na některého z individuálních psychoterapeutů, který by Vám provázením a podporou mohl poskytnout podobné služby. Získat péči druhých lidí poté, co jste procházela s manželem jeho i Vaše společné utrpení, je určitě na místě. Než si zajistíte takovou podporu, neváhejte obracet se svými prožitky i nezodpovězenými otázkami na lidi kolem sebe, můžete využít telefonických linek důvěry pro dospělé, duchovní nebo kohokoliv, jehož sdílení by Vám bylo příjemné. Bezmoc, kterou zažíváte, je pochopitelná, a tak je třeba mít čas, než zase naberete sílu a najdete cestu, jak s tak velkou ztrátou žít.

Zuzana Vondřichová