Zhoubný nádor ucha

Milá Jaroslavo,

jsou životní situace, ve kterých se můžeme pohybovat jako v hrozném snu, jen krok po kroku se můžeme smiřovat se skutečností. Musíme v něco věřit, i kdyby to měl být zázrak, abychom takovou situaci vůbec mohli zvládnout. Zároveň se snažíme, stejně jako teď Vy, ze všech sil se se situací vyrovnat a být oporou druhým jak jen to je možné.

Ptáte se, co můžete pro přítele udělat. První, i když možná ten nejtěžší krok může být otevřený rozhovor, nebo spíše rozhovory. Podělit se o své obavy, strachy, ale i naděje a přání. Nebát se mluvit o tom, co přítel o své nemoci ví, jak moc je informován a jak moc informován být chce. Co by si přál, čeho se bojí, v co doufá, co by naopak nechtěl… Otevřít taková témata je velmi náročné, obavy z emocí, ze slz, ze zranění nebo beznaděje mohou stavět silné zdi mlčení mezi nemocným a jeho nejbližšími. Přitom tyto zdi často stavíme v té nejlepší víře a snaze naše nejbližší chránit.

Určitě je dobře nebýt v takové situaci sama. Neváhejte se obrátit o podporu na svou rodinu, kamarády, známé, ale i profesionály. I Vy sama byste měla mít možnost podělit se o Vaše obavy a přání. Na některé věci je opravdu lepší nebýt sám. Podpora profesionála — psychologa, psychoterapeuta nebo duchovního může být nesmírně cenná. Pro Vás i pro Vašeho přítele.

Můžete se obrátit o rady a pomoc také na lékaře specialistu na paliativní medicínu, na pracovníky lůžkového hospice nebo mobilního hospice, kteří pracují s nevyléčitelně nemocnými a jejich rodinami.

I když se může čas, který prožíváte, zdát zcela nesmyslný a plný bolesti a zoufalství, věřte mi, že stejně tak může být vyplněn také vzájemným pochopením, laskavostí, pomocí i radostí. Jakkoli se to může zdát neuvěřitelné, může takový čas mít i hluboký smysl.

Myslím na Vás i Vašeho přítele, neváhejte se na nás v případě potřeby znovu obrátit.

MUDr. Irena Závadová