42868xxxxxxxxxx
•
12. prosince 2023
•
Truchlení

Moc mi chybíš maminko moje!

10. prosince to byly dva roky co nám odešla naše milovaná maminka. Z důvodu možné nákazy jsem s ní strávil jako jediný veškeré poslední chvíle v nemocnici, kde také zemřela. Byla pro mne přístavem klidu a porozumnění. Vždycky si na mne i na ostatní udělala čas a svět jakoliv byl nefér, brala s nadhledem a nám dávala vždycky velkou naději a laskavá pohlazení.
Byla naše sluníčko, které hřálo na srdci, v duši a vždycky jsem k ní jezdil rád. Teď už maminka není a svět se pro mne stal fádním a bez toho teplého slova a porozumnění.
Snažil jsem se ze všech sil jí poslední měsíce života udělat tak krásné, jako ona udělala krásné mé dětství a v podstatě celý život. Moc mi maminka chybí a když jsem již starý muž, citím neustále tu prázdnotu bez ní. Když umírala, vzala mne za ruku a řekla mi Lubouš zařiď všechno, já už to neudělám...... Všechno jsem už udělal a udělal bych daleko víc, kdyby jsi tu mohla ještě být maminko!
Když zemřela, vzpoměl jsem si na verš, které jsem jí dal i při posledním rozloučení.
,,Maminku máš jen jednou, když odejde tak i kdyby jsi si oči vyplakal, ty její se již nikdy neohlédnou".
Maminko mám tě moc rád, moc mi chybíš a věřím, že se tam kde jsi zase potkáme.
Tvůj syn.
Važte si své maminky, protože to, jak vám bude chybět zjistíte až tu již nebude........

20 people expressed participation.
9350xxxxxxxxxx
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. ledna 2024
Moc krásně jste to vyjádřil. Mně zemřela maminka 13.12.2022 a je mi stále stejně mizerně, jak kdyby to bylo před týdnem. Snažím se věřit, že se ta bolest časem zmírní, ale zatím rozhodně nic takového nepřichází a z prvotního šoku, nepřijetí reality, nastalo prázdno...obrovské prázdno. Nikdy už to nebude stejné, nikdy už to nebude jako dříve. Chtěla bych zase mít ten elán a energii do života, kterými jsem vždy oplývala, rozdávala je ostatním, ale přijde mi to momentálně vše tak vzdálené, jako bych to ani nebyla já. Doprovodila jsem maminku na poslední cestu a stále mám ten obraz před očima. Je to jako film, který se přehrává stále dokola...Myslím na Tebe maminko neustále a vím, že se jednou zase setkáme...

In reply to by Anonym (neověřeno)

9351xxxxxxxxxx
•
9. ledna 2024
Me se to stalo skoro pred 3 lety.Jsem z toho spatny dodnes,uz to neni jako drive. Jednodusi,to maji verici,ze zesnule zase uvidi,ale ja ne.Moc mi nedodava,ze vedle me z kazde strany jsou stejne stari lide,vsichni jim zijou. Me uz ne.
9332xxxxxxxxxx
•
14. prosince 2023
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Tato báseň se mi vybavila při čtení Vašeho dojemného vyznání. Přijít o maminku, to je moje noční můra. Přestože si uvědomuji, že každý tam jednou musí...
V tomto případě asi nelze nic moc poradit, snad jen abyste dokázal ventilovat své pocity a vzpomínal na maminku s láskou. Můžete ji navštěvovat na hřbitově, nosit květiny které měla ráda, pečovat o její hrobeček tak jako jste do poslední chvíle pečoval o ni a jak pečovala ona celý život o Vás a povídat si s ní, zapálit za ni svíčku. Nebo jí třeba napsat dopis, spálit ho a popel vysypat u hrobu jako takový rituál. Je jen na Vás jak si to vymyslíte.
Myslete na to, že teď ji už nic nebolí a dává na Vás odněkud pozor.
Pokud jste věřící, můžete se modlit. A jednou, jednou se zase všichni tam někde setkáte a dojdete společného spočinutí.
Posílá sílu 🍀

In reply to by Anonym (neověřeno)

9336xxxxxxxxxx
•
14. prosince 2023
Myslim,ze se s nimi uz nesetkame.Neverim tomu,ze nekde jsou.Rad bych se pletl.
9326xxxxxxxxxx
•
13. prosince 2023
Dobrý deň, taktiež tu už nemám maminku 10 rokov. Zajtra bude za ňu omša. Strašne to letí. Snáď raz sa stretneme v nebíčku.
9325xxxxxxxxxx
•
13. prosince 2023
Ja to mam uplne stejne.Ti co to jeste nezazili nevi jake to je.

In reply to by Anonym (neověřeno)

9370xxxxxxxxxx
•
28. ledna 2024
Milý Dominiku, tuto diskuzi sledují více méně již sedm let od smrti mého tatínka. Během těch let jsem přišla i o babičku a před třemi lety i o manžela. A v pátek o přítelkyni, měla jen 50 let. A vím, že bolest je veliká, ale opravdu během času se s ní dá nějak žít. Vzivam se do tvých pocitu, které jsem také měla, starší lidé žijí dál a mladší nejsou. Ale nelze se tím trápit do nekonečna. Není ostudou vyhledat pomoc odborníka a s ním své pocity řešit. Jsi mladý a život máš před sebou, a tvoji blízcí by určitě chtěli, abys jej naplnil a ještě něco dokázal. Třeba měl vlastní rodinu a do ní vtělil svou lásku k rodičům a předával svým dětem své zážitky z dětství a historii rodiny. A to bych ti že srdce přála!

In reply to by Anonym (neověřeno)

9371xxxxxxxxxx
•
28. ledna 2024
Dekuji za vas prispevek.Je hrozny pocit,ze z blizkych nic nezbyde.Asi uz tady nebudu psat,protoze to uz neresi zrejmne nic

In reply to by Anonym (neověřeno)

9374xxxxxxxxxx
•
31. ledna 2024
Dobry den, mate pane Dominiku pravdu, je to jako by se ztratili.M